Bratři a sestry, milí přátelé,

otevíráme kázání na hoře, které ale by mělo být spíše nazváno: vyučování na hoře. Je to jiný žánr než kázání, ostatně Písmo svaté samo říká, že Ježíš vystoupil na horu, učedníci k němu přistoupili a on je učil.

Neříká, že Ježíš kázal, říká, že Ježíš učil. Je to soustavný výklad životních postojů a životního stylu křesťana, Ježíšova učedníka.

Jan  21,1-1,  káže br. farář  Pavel Klimeš

Ke stažení: 

ccekv-20130407-07-rybolov.mp3

Čtení:        Lk 19,28-40
Text kázání: Iz 50,4-9 (služebníkova poslušnost)

1. Joz 1,1-9 (nebojte se)  JOZUE

    Milé sestry a milí bratři,
    scházíme se dnes, kdy je neděle a ještě Nový rok, abychom poděkovali Pánu Bohu za to, že nás dovedl až do tohoto pomyslného rozhraní našich životů, odkud jakoby vidíme jak z rozhledny na obě strany. Na té straně, odkud přicházíme, je jasno, na té druhé dosud zcela zataženo. A právě tam s Boží pomocí a požehnáním chceme vyrazit.

2Kr 5,15-19a (země zaslíbená v nás)

    Milé sestry a milí bratři,

    když jsem před týdnem skončil bohoslužby, dostal jsem otázku, jestli budu dnes o Naamánovi      pokračovat, že je to přece ještě dál. 

A zde je pokřtěn i Ježíš, syn Boha živého. Ne proto, že i on byl plný hříchu, ale tímto způsobem je paradoxně namočen do našeho hříchu. Ztotožňuje se s lidským údělem a nese ho spolu s námi. Jordán je vskutku jiná řeka. Ne, taková řeke neteče kdesi v Sýrii či kdekoliv jinde.

Uzdravený Naamán vystupuje jako jiný člověk. Byl-li dříve namyšlený a zpupný, přichází nyní prorokovi Elíšovi poděkovat. Ale není to poděkování jenom za to, že mu bylo pomoženo. Naamán si odnáší mnohem víc.