Kázání 29. 11. 2020 (text)

První adventní neděle 29. listopadu 2020
Vstupní slovo:
„K tobě pozvedám svou duši, Hospodine, můj Bože, v tebe důvěřuji, kéž nejsem zahanben, ať nade mnou nejásají moji nepřátelé. Vždyť nikdo z těch, kdo v tebe doufají, nepadne do hanby.“
Žalm 24
    Davidův; žalm. Hospodinova je země se vším, co je na ní, svět i ti, kdo na něm sídlí.
    To on základ na mořích jí kladl, pevně ji usadil nad vodními proudy.
    Kdo vystoupí na Hospodinovu horu? A kdo stanout smí na jeho svatém místě?
    Ten, kdo má čisté ruce a srdce ryzí, ten, kdo nezneužije mou duši, ten, kdo nepřísahá lstivě.
    Ten dojde požehnání od Hospodina, spravedlnosti od Boha, své spásy.
    To je pokolení těch, kdo se na jeho vůli dotazují. Ti, kdo hledají tvou tvář – toť Jákob.
    Brány, zvedněte výše svá nadpraží, výše se zvedněte, vchody věčné, ať může vejít Král slávy.
    Kdo to je Král slávy? Hospodin, mocný bohatýr, Hospodin, bohatýr v boji.
    Brány, zvedněte výše svá nadpraží, výše je zvedněte, vchody věčné, ať může vejít Král slávy.

    Kdo to je Král slávy? Hospodin zástupů, on je Král slávy!

Pomodleme se:
Kde jsi, Pane? Přijď k nám, Bože!
Do naší obce, do našeho kraje, do nejvíce odlehlých koutů této země, do našeho uzavřeného, slzavého údolí, do našeho srdce,

Přijď brzy! Daruj nám trpělivost. A blízkost. A světlo. A pokoj. Potěš nás. Vyrovnej cestu pouští. Dej nám pocítit, že se tvůj nový svět prolamuje do našeho starého. Dej, ať si smíme a můžeme prozpěvovat, aspoň v soukromí, a naše srdce rozšiř a projasni, abychom se dokázali s druhými sdílet, abychom si mohli vypravovat, darovat se, smát a milovat. Požehnej i toto naše ztišení před tebou. Amen.

Poslyšme krátké slovo z proroka Zacharjáše 9, 9:

Rozjásej se, sijónská dcero, dcero jeruzalémská, propukni v hlahol! Hle, přichází k tobě tvůj král, spravedlivý a zachráněný, pokořený, jede na oslu, na oslátku, osličím mláděti.

Okénko pro děti:
Děti, těšíte se na Vánoce? Možná máte doma už adventní věnec a dnes jste zapálili první adventní svíčku. Adventní věnec nám pomáhá, aby nám rychleji ubíhala doba před Vánoci. Už svítí svíčka první, brzy druhá, třetí, čtvrtá a budou Vánoce.
Názvy těchto adventních svící bývají různé. Často se však  první adventní svíčka nazývá svíce proroků, druhá svíčka betlémská, třetí pastýřská a čtvrtá andělská. My dnes rozsvěcujeme tu první, svíci proroků. Kdo to byli proroci?

To byli muži Boží, kteří předpověděli příchod Pána Ježíše a kteří zvěstovali ve starém Izraeli lidem Boží vůli. Dnes jsme si připomněli jednu větu z proroka Zacharjáše o tom, jak jednou Spasitel přijede do Jeruzaléma na oslátku. Toto proroctví se pak skutečně v Novám zákoně naplnilo. Proroci učili lidi vyhlížet příchod Zachránce od Boha, a my v tomto adventním období se také učíme vyhlížet: příchod Ježíše jako betlémského děťátka o Vánocích. Proto první svíci v Adventu označujeme jako svíci proroků. Proroci nás učí těšit se na to, co přijde. Vánoce stojí za to, abychom se na ně těšili. Vánoce jsou svátky, v níž nám Pán Bůh dává najevo svou blízkost způsobem zcela nečekaným. On přišel mezi nás ve svém Synu. Proto je slavíme, proto se snažíme být spolu, udělat si na sebe v rodině čas a dělat si radost. Dárky, které chystáme pro druhé, jsou projevem vděčnosti za to, že nám byl darován Spasitel, Kristus Pán v Městě Davidově. Když zapalujeme první adventní svíci, tak to znamená, že se můžeme začít těšit.   

A dnešní evangelium podle
Matouše 21,1-9
Když se přiblížili k Jeruzalému a přišli do Betfage na Olivové hoře, poslal Ježíš dva učedníky
a řekl jim: „Jděte do vesnice, která je před vámi, a hned naleznete přivázanou oslici a s ní oslátko. Odvažte je a přiveďte ke mně.
A kdyby vám někdo něco říkal, odpovězte: ‚Pán je potřebuje.‘ A ten člověk je hned pošle.“
To se stalo, aby se splnilo, co je řečeno ústy proroka:
‚Povězte dceři siónské: Hle, král tvůj přichází k tobě, tichý a sedící na oslici, na oslátku té, která je podrobena jhu.‘
 Učedníci šli a učinili, co jim Ježíš přikázal.
Přivedli oslici i oslátko, položili na ně pláště a on se na ně posadil.
A mohutný zástup prostíral na cestu své pláště, jiní odsekávali ratolesti stromů a stlali je na cestu.

Zástupy, které šly před ním i za ním, volaly: „Hosanna Synu Davidovu! Požehnaný, který přichází ve jménu Hospodinově! Hosanna na výsostech!“

Poselství:
Sestry a bratři, milí přátelé, Ježíšův vjezd do Jeruzalém na oslu se čte v církvi jak na neděli Květnou, týden před velikonoční nedělí, tak v adventu. V adventu – to slovo znamená příchod – si chceme jako Boží lid připomenout, že Ježíš je na cestě za námi, že očekáváme jeho příchod, a že jeho příchod má dvojí podobu. Jednak okamžitou, duchovní, jednak eschatologickou, kdy má viditelně přijít ve své slávě a nastolit království, v němž bude vládnout. To, že budoucnost je spjata s tímto rozhodujícím Božím činem, dává křesťanům jedinečnou perspektivu, jedinečný výhled. Boží skutky nejsou jen záležitosti vděčné vzpomínky, ale i teď žijeme v éře, která má být sklenuta vítězným příchodem Krále slávy.
Návrat krále, třetí díl, Tolkienova Pána prstenů, svazek rozkřesávání naděje uprostřed beznaděje, je bezpochyby inspirován touto křesťanskou vizí. Vždyť Tolkien, autor tohoto slavného díla, byl hluboce věřícím člověkem.
O jednom z největších a nejvíce nenápadných hrdinů tohoto příběhu, malé hobití bytosti jménem Sam, se v jednu chvíli píše: „Když však v Samovi naděje zemřela – nebo se zdálo, že zemřela – proměnila se v novou sílu. Samova prostičká hobití tvář ztvrdla a byla skoro sveřepá, jak se v něm zpevňovala vůle; cítil, že mu všemi údy probíhá mravenčení, jako by se měnil něco z kamene a z oceli, co neporazí ani zoufalství, ani únava, ani nekonečné pusté míle…S novým pocitem odpovědnosti se znovu zahleděl na blízkou krajinu a zkoumal, kudy dál…“
I my jsme na tom podobně jako Sam, jsme teprve na cestě, máme vykonat či dokončit nějaké poslání, také trpíme občasnou malomyslností, únavou a melancholií, ale pohání nás láska a vědomí souručivosti s ostatními, kteří jsou na společné cestě k cíli. V okamžicích, kdy jsme takřka nakloněni rezignovat nebo se poddat osudu, přichází Duch svatý, zcela nenápadně jako vjížděl Ježíš nenápadně do Jeruzaléma, vždyť oslík byl tehdy docela běžným dopravním prostředkem chudých. Přichází nenápadně, duchovně, ale skutečně, aby nám dodal palivo víry a naděje, aby nás zažehl novou energií a novým vědomím odpovědnosti. Naše poslání ještě není skončeno, máme zde svítit na cestu druhým, a rozdávat dál tu útěchu, kterou od Boha sami přijímáme.
Pán přichází nyní na oslíku, neokázale a všedně, ale jednou přijde jako král slávy. Dějiny lidstva nejsou náhoda, jakýsi rozmar vývoje života na zemi, dějiny mají hluboce duchovní význam, neboť jsou cestou ke světlu, k naplnění původního záměru stvoření, k obecenství s Trojjediným, s tím, jehož pestrost a krásu odráží jeho stvoření a jehož lásku značí golgotský kříž. Právě jemu vstříc tehdy vjížděl Ježíš na oslátku, ne ale, aby tím prohrál, ale aby přinesl spásu. Záchrana je v lásce, která se obětuje, která se vydává pro druhé. Oběť z lásky a objetí milovaného, to je řeč lásky, to je řečiště lásky. Advent souvisí s touto touhou po Milovaném protějšku. Advent znamená otevřít dveře lásky. A touhy.
Oboustranné touhy. Vždyť i Pán po nás touží. Jak to vyjádřil ve své písni biskup staré Jednoty bratrské bratr Augusta (píseň 262):
Ach, co tebou hnulo, bys tak po nás toužil? Co tě k tomu mělo, abys hříšným sloužil? Jen tvé srdce svaté, milostí k nám vzňaté; chtěls nám bratrem býti a nás k sobě vzíti. Vítej, králi náš!
Ó Siónská dcerko, nermutiž se více, Pán tvůj setře tobě každou slzu z líce; těš se z svého Krále, zpívej k jeho chvále, jenž tvé ponížení v slávu věčnou změní. Vítej, Králi náš.
Povstaniž a vyjdi, vstříc mu s uctivostí, milostně jej přijmi s pravou oddaností. Aj nuž, vstříc ti jdeme, v srdci stan tě zveme; přijď a rač k nám vjíti, věčně s námi býti, Kriste, Králi náš!
Ježíši Kriste, králi Pokoje, celý svět čeká
na ukončení pandemie, na umlčení zbraní, na smíření nepřátel, na spravedlnost pro ukřivděné, na velkorysost majetných, na zacelení ran a vysušení slz, na konec umírání, na útěchu, na lásku, na pokoj. Celý svět čeká na Tebe, vědomě i nevědomě, přijď, Králi pokoje, Ježíši Kriste, aby nemocní se mohli znovu nadechnout, aby mocní dostali moudrost, aby stavitelé mostů smíření uspěli, aby bezdomovci našli přístřeší, aby chudí byli nasyceni, aby manželé dokázali překonávat případná nedorozumění a dokázali stát jeden za druhým, aby ti, kdo ztratili práci, mohli znovu najít zdroj obživy. Přijď, Králi pokoje, Ježíši Kriste, a proměň naše starosti v radost. Skrze tebe voláme do nebes.
Otče náš, jenž jsi na nebesích, posvěť se jméno tvé.
Přijď království tvé. Buď vůle tvá jako v nebi, tak i na zemi.
Chléb náš vezdejší dej nám dnes. A odpusť nám naše viny,
jako i my odpouštíme našim viníkům. A neuveď nás v pokušení,

ale zbav nás od zlého. Neboť tvé jest království, i moc i sláva na věky. Amen.

A poslyšme slova poslání i požehnání z 1. listu do Tesaloniky.  
Hleďte, aby nikdo neoplácel zlým za zlé, ale vždycky usilujte o dobré mezi sebou a vůči všem.
V modlitbách neustávejte. Za všech okolností děkujte, neboť to je vůle Boží v Kristu Ježíši pro vás.
Sám Bůh pokoje nechť vás cele posvětí a zachová vašeho ducha, duši i tělo bez úrazu a poskvrny do příchodu našeho Pána Ježíše Krista.
Věrný je ten, který vás povolal; on to také učiní.
Bratří, modlete se i vy za nás!
Milost našeho Pána Ježíše Krista buď s vámi.