Kázání 31.1. 2021 - Martin T. Zikmund
Milí přátelé, bratři a sestry, dnes máme 31. leden L. P. 2021
Poslyšme vstupní biblické slovo pro tuto neděli, poslední po Zjevení Páně:
Z mých úst plně zní tvá chvála, den co den tě oslavuji. Ať plesají mé rty, když ti zpívám žalmy, i má duše tebou vykoupená. Utíkám se k tobě, Hospodine, kéž nikdy nejsem zahanben! (Ž 71, 8.23.1)
Milé děti a mládeži,
Dnes si něco řekneme o muži, který se věnoval chlapcům, kteří nikoho neměli.
Svátek slaví 31. ledna a je to Ital Jan Bosco.
Je známý jako zakladatel salesiánů. Don Bosco, jak byl nazýván, měl zvláštní talent na to, aby si ho mladí lidé oblíbili. Když si získal jejich srdce, uměl je citlivě doprovázet k dobrému životu. S velkou předvídavostí se snažil předcházet jejich slabostem a životním omylům. Považoval se více za jejich přítele než učitele.
Jan Bosco se narodil v roce 1815 v Itálii. Mimochodem ke sjednocování Itálie roztříštěné do více samosprávných územních celků docházelo za jeho života, tento proces vyvrcholil v roce 1870. To měl Don Bosco 55 let.
Jan si moc přál být farářem, duchovním, ale k tomu vedla dlouhá cesta. Když se jím konečně stal, začal pracovat ve městě Turíně. V Evropě tehdy na okraji průmyslových měst panovala bída, I na předměstí Turína byla spousta chudých chlapců, kteří neměli ani kde bydlet. Don Bosco jim začal pomáhat, založil jim domovy mládeže, kde bydleli, a školy, aby se mohli učit. Ale protože chlapců bylo brzy opravdu hodně, potřeboval spolupracovníky. Proto Don Bosco založil jakési sdružení spolupracovníků, nazval je salesiány - po Františkovi Saleském, který byl Janovým velkým vzorem. Chlapci měli Dona Bosca velmi rádi. Zemřel právě 31. ledna, a to v roce 1888. 31.1. 1888, jak je to dávno, vypočítali byste to? Ano, 133 let.
My máme v Bibli žalm 133, který začíná slovy, které bylo pro Janovu činnost příznačné: Jaké dobro, jaké blaho, tam, kde bratři bydlí svorně! Je to žalm o bratrství a o svornosti. Samozřejmě se to slovo netýká jen bratrů, ale i sester. Stojí za zmínku, že právě před 120 lety byla uvedena v Moskvě divadelní hra Antona Pavloviče Čechova Tři sestry. Když mluvíme v církvi o bratrech, myslíme i na sestry, tak je tomu samozřejmě i v případě našeho názvu Českobratrská církev evangelická. Sestry jsou skryty v jádru tohoto názvu a jsou pro nás nesmírně důležité.
K této bratrsko-sesterské či sourozenecké svornosti, a je to myšleno v Bibli i duchovně, týká se nejen rodin, ale i Božího lidu jako celku, se snad hodí krátká píseň skupiny Oboroh na tento 133. žalm. Jsou tam i další žalmy, které stojí za poslech.
https://www.youtube.com/watch?v=0iCCbMlzdN8
Poslyšme hlavní biblický text pro tuto neděli podle aktuálních německých evangelických perikop, které nyní používáme.
Druhý list Petrův 1, 16-21
Nedali jsme se vést vymyšlenými bájemi, ale zvěstovali jsme vám moc a slavný příchod našeho Pána Ježíše Krista jako očití svědkové jeho velebnosti.
On přijal od Boha Otce čest i slávu, když k němu ze svrchované slávy zazněl hlas: Toto jest můj milovaný Syn, v něm jsem nalezl zalíbení.
A tento hlas, který vyšel z nebe, jsme my slyšeli, když jsme s ním byli na svaté hoře.
Tím se nám potvrzuje prorocké slovo, a činíte dobře, že se ho držíte; je jako svíce, svítící v temném místě, dokud se nerozbřeskne den a jitřenka vám nevzejde v srdci.
Toho si buďte především vědomi, že žádné proroctví v Písmu nevzniká z vlastního pochopení skutečnosti.
Nikdy totiž nebylo vyřčeno proroctví z lidské vůle, nýbrž z popudu Ducha svatého mluvili lidé, poslaní od Boha.
Ženevský reformátor Jan Calvin k tomuto místo z Písma poznamenal, že přidává velkou porci jistoty naší důvěře v evangelium. Křesťané si nemají myslet, že svým úsilím se snaží dobývat vzduch, ale že jsou zapojeni do něčeho, co je pevné a důvěryhodné. Takové je evangelium, takové je Písmo jako celek, zde se to vše souhrnně nazývá prorockým slovem. Prorocké slovo nevzniká samovolně, ale přichází od Boha, a my se s ním seznamujeme v Písmu svatém Starého i Nového zákona. Proroků, kteří oznamovali Boží vůli, bylo v Písmu dost, ale jeden z nich, který nesl úřad prorocký, královský i kněžský, byl nad jiné, a tím byl a je Ježíš Kristus, o němž z nebe promluvil hlas: Toto je můj milovaný Syn, v němž jsem našel zalíbení. A pak je zde zmíněna hora Tábor, hora, na které došlo k proměnění Páně, a tomuto proměnění byli přítomni tří z jeho apoštolů: Petr, Jakub a Jan. Petr se nyní ve své druhé epištole na tuto zkušenost odvolává.
To je, bratři a sestry, klíčová otázka, zda-li jsme v pravdě nebo v klamu. Dnes v éře, o níž by se dalo říct, že informační tok explodoval, že jsme prostřednictvím internetu bombardováni bezpočtem zpráv, které jsou zásadní i úplně okrajové, pravdivé i lechtivé, za některé z nich někdo ručí svou poctivostí, ale spousta z nich je puštěna mezi lidi anonymně tak, aby zastírala pravý vztah k věcem, jsou to úmyslně šířené polopravdy či úplné lži, aby mátli čtenáře a posluchače, tzv. fake news, je to cílená propaganda a zejména totalitní režimy tento způsob dezinformací dopracovaly takřka k dokonalosti, dnes už to nejsou jen totalitní režimy a jejich nástupci, třebaže jsou pořád na špici, mnohdy jsou zde i obchodní zájmy a kdoví jaké ještě.
O to potřebnější je dnes přidržet se něčeho, co je pevné, co je důvěryhodné, co za to stojí, co není jen klamnou bludičkou. Dnešní prorocké slovo nás chce ubezpečit, že tím že jsme se dali pokřtít, tím, že jsme se rozhodli spojit svůj život se životem Ježíšovým, že jej následujeme, že pěstujeme svůj vztah ke sboru a k církvi, že to je dobré rozhodnutí.
Každá neděle nás znovu utvrzuje na této cestě.
Na začátku jsem zmínili Jana Calvina, francouzského reformátora, který působil ve švýcarské Ženevě. Název Švýcarsko se řekne latinsky Helvetia, Confoederatio Helvetica. Podle toho byly pojmenovány i dvě švýcarské, resp. helvetské konfese, vyznání víry, které navazují na Calvinova dílo. Zejména Druhá helvetská konfese se stala ve své době hodně známou a vlivnou. Odtud i pořekadlo:
Drží jak helvítská víra. Tedy je pevný jak reformovaný křesťan.
(Více v článku: https://www.nase-reformace.cz/v-kristu-jsme-predurceni-k-jistemu-cili/)
Brzy uplyne 455 let od zveřejnění tohoto vyznání.
Být pevný jak helvítská víra, toto úsloví, které vzdává hold švýcarské reformované víře, zdomácnělo svého času i v barokní české kotlině. Jde o narážku na tzv. Druhé helvetské vyznání, které původně vzniklo jako duchovní odkaz Calvinova souputníka curyšského reformátora Heinricha Bullingera. Napsal je jako souhrn toho, v co sám věří, již v roce 1561 a za morové epidemie v roce 1564 – při níž zemřela jeho žena a tři děti a on sám nevěděl, zda přežije – je připojil ke své závěti. Přesto či právě proto byl tento osobní testament v březnu 1566 zveřejněn coby oficiální konfese celé řady švýcarských měst s podpisy jejich kazatelů, a to nejprve v latinském, ale ještě téhož roku i v německém a francouzském znění, a postupně se rozšířil i do dalších zemí. Po tolerančním patentu v roce 1781 se tato helvítská víra stala jedním ze dvou oficiálně povolených evangelických vyznání a přihlásila se k ní postupně většina z tehdejší české evangelické menšiny.
Mezi charakteristické znaky tohoto reformačního textu patří nauka o Písmu svatém, o úctě k Bohu, o Boží prozřetelnosti, o předurčení – abychom vybrali alespoň část.
Věříme a vyznáváme, že kanonická Písma svatých proroků a apoštolů obojího Zákona jsou pravé slovo Boží samo a že mají postačující autoritu ze sebe samých, nikoli z lidí. Neboť sám Bůh mluvil k otcům, prorokům a apoštolům a mluví k nám dosud skrze Písma svatá.
To jsou první slova tohoto vyznání, která tvoří vlastní základ veškerých dalších výpovědí. Na počátku bylo třeba stanovit kritérium pravosti a za určující bylo zvoleno Písmo svaté – jakkoli II. článek O vykládání Písem svatých, o otcích, koncilech a tradicích by potřeboval dnes podrobnější zdůvodnění.
Pověstnou pevnost konfese nacházíme v článcích VI. o Boží prozřetelnosti a X. o předurčení.
První z nich traktuje charakteristickou reformovanou nauku o tom, že Pán Bůh své stvoření jednorázovým stvořením neopustil, ale stále tvoří. Věříme, že prozřetelnost tohoto moudrého, věčného a všemohoucího Boha zachovává a spravuje všecko na nebi i na zemi i ve všech tvorech…. Vždyť Bůh, který ustanovil každé věci její cíl, sám také nařídil východisko i prostředky, jimiž se dojde k cíli. Helvítská víra nevěří tedy v žádné slepé štěstí nebo nejistou náhodu, neboť Bůh všechno podivuhodně řídí. V tom nacházíme i dnes velkou útěchu. Nic se neděje samo.
S tím souvisí i nauka o předurčení a vyvolení. Je zde vysvětlena s pastoračním zřetelem a mnohem „lidštěji“ než u samotného Calvina, neboť stále s ohledem na Krista: v Kristu jsme vyvoleni či předurčení – k jistému cíli…. Proto zavrhujeme ty, kdo hledají (mimo Krista) odpověď na otázku, zda jsou (od věků) vyvoleni, a co o nich stanovil Bůh předem. Je totiž třeba poslouchat kázání evangelia a věřiti mu i míti za nepochybné, že jsi vyvolen, věříš-li a jsi-li v Kristu.
Bratři a sestry, toto úporné zaměření na Krista v otázce předurčení je nanejvýš světlou stránkou tohoto reformovaného vyznání, které nás utvrzuje v naší víře v Boha Otce, Syna i Ducha svatého i v evangelium, celé Písmo i naše vyznání víry. Bohu díky.
Nyní je čas se pomodlit:
Pane Ježíši, děkujeme, že jsme slovy Písem i slovy vyznání víry utvrzeni v cestě za tebou, že smíme vědět, že jsme v tvé ruce a že z tvé ruky nás nikdo nevytrhne. Děkujeme ti, že je tu ruka laskavého pastýře, který dává svůj život za své ovečky. Odpusť nám, čím Tě zarmucujeme, odpusť nám náš hřích, samolibost a omezenost, a otvírej nám srdce i ruce pro naše bližní.
Prosíme, napumpuj do nás naději, že i v dnešní době postižené a pošpiněné nejen koronavirem, ale i všelijakými polopravdami, konspiračními teoriemi, pomluvami a předsudky, ty jsi při díle a buduješ si zde své království. Svým Duchem nás povzbuzuj a dávej nám moudrost, abychom poznávali, kde je v této době naše místo a co máme jeden každý dělat ke tvé chvále a druhým k užitku. Posiluj zdravotníky, uzdravuj nemocné, dávej moudrost politikům a připravuj nás pro dny, které jsou ještě z tvé milosti před námi. Učíme se vždy znovu s novou příchylností a touhou modlit se tvou modlitbu:
Otče náš, který jsi v nebesích, posvěť se jméno tvé, přijď království tvé, buď vůle tvá jako v nebi, tak i na zemi, chléb náš vezdejší, dej nám dnes a odpusť nám naše viny, jakož i my odpouštíme naším viníkům. Neuvoď nás v pokušení, ale zbav nás od zlého. Neboť tvé jest království i moc i sláva na věky. Amen.
A vyprosme si Boží požehnání:
AŤ TI HOSPODIN ŽEHNÁ A CHRÁNÍ TĚ.
AŤ HOSPODIN ROZJASNÍ NAD TEBOU SVOU TVÁŘ A JE TI MILOSTIV.
AŤ HOSPODIN OBRÁTÍ K TOBĚ SVOU TVÁŘ A OBDAŘÍ TĚ POKOJEM. AMEN.
Sborová oznámení:
Chodovské staršovstvo se sejde v pátek 5. 2. v 16.00 na faře v Chodově
Karlovarské staršovstvo v neděli 7. 2. v 9. 15 ve velkém sále na Zahradní 33
Biblické hodiny online pro oba sbory zároveň se rozběhnou
9. 2. v 18. 15. Poprvé je lépe se připojit už v 18.00 či krátce poté, abychom doladili případné technikálie. Děkuji bratru Davidu Gnojkovi za přípravu platformy pro naše setkání.
Program biblických je zde:
http://karlovy-vary.evangnet.cz/site/biblicka
Platforma pro připojení i s návodem: http://karlovy-vary.evangnet.cz/site/jitsi