Kázání 4.4. 2021 - Velikonoční neděle - Martin T. Zikmund

Velikonoční neděle 4. dubna L. P. 2021

Zdravím vás starokřesťanským pozdravem
Kristus vstal z mrtvých! Vpravdě vstal  z mrtvých!
německy Christus ist auferstanden! Er ist wahrhaftig auferstanden!
anglicky Christ is risen! Indeed, He is risen!
rusky Христос воскрес! Воистину воскрес!
staroslověnsky: Христóсъ воскрéсе! Воистину воскресе!
latinsky: Christus resurrexit! Resurrexit vere!

Milé děti,

Vojtěch Kodet v jedné své knížce uvádí a vysvětluje jednu svou vzpomínku z dětství:
Vzpomínám si, píše, jak jednou přišel můj bratr ze školy a přinesl z matiky pětku. Měl strach, jak to dopadne. Napřed, jak to tatínkovi řekne, a pak, co on na to řekne, jaké budou sankce. Tatínek si ho ale zavolal a řekl: „Tys chtěl dneska jít hrát fotbal, viď?“ Brácha jenom kývl, oči plné slz…A táta říká: „Tak běž a v pět hodin se vrať, podíváme se na to spolu.“ Vykulený bratr šťastně utíkal na hřiště. Myslím, že na tenhle zážitek nikdy nezapomněl – táta se v průšvihu postavil za něj, ne proti němu!
Bůh to s námi dělá podobně: I když my jsme nevěrní, on zůstává věrný, staví se na naši stranu. V Kristu k nám definitivně zaznělo jeho ANO, které už nevezme zpátky. Neodplácí nám podle našich skutků, ale dává nám daleko víc, než si zasloužíme. A čeká, až nám to dojde a budeme se snažit v odpověď na jeho lásku poslat dobro dál, „dávat šanci“ také jiným kolem nás.

Síla má a písnička má jest Hospodin, on je můj vysvoboditel. Žalm 118,4

https://soundcloud.com/ecirkev/7-l-rejchrt-u-svitlo-jitro-ez?in=ecirkev/...

Sestry a bratři, milé děti, milí přátelé,
o velikonoční neděli ráno se stala úplně ta nejdůležitější událost pro naši víru. Ježíš, který byl v předchozích dnech zatčen, vyslýchán, odsouzen, bičován, ukřižován a zemřel na kříži, za úsvitu neděle VSTAL. Vstal z mrtvých.  
Přemohl smrt. Byl plný života, nového života, věčného života.
Zpočátku jeho vzkříšení vzbudilo úlek, dohody, rozpaky, jako by to byl jen sen, až se zjevil tolika lidem, apoštol Pavel uvádí až 500 učedníků, že už to lidé, kterých se to týkalo, nemohli považovat za přelud. Většině lidí se však nezjevil.

Za týden uplyne 60 let od letu prvního kosmonauta Jurije Gagarina do vesmíru. Herečka Libuše Šafránková na tu dobu vzpomíná takto:
„Byly jsme s maminkou venku za domem. Na jaře roku 1961. Maminka stále vzhlížela vzhůru k nebi a se zatajeným dechem nám říkala: ´Děti, představte si, že je tam teď člověk. Dnes tam ve vesmíru lítá poprvé´.
Obdivně jsme tam hleděly, ale neviděly jsme nic.  Chodila jsem do první třídy. Maminka mě vždycky vedla k tomu, že paní učitelka má ve všem pravdu. Je chytrá, hodná a všechno ví. Druhý den nato jsem se vrátila domů ze školy a přerývaně jsem vzlykala: ´Ma-min-ko, ma-min-ko, pa-pa-ní učitelka říkala, že Ježíšek tam není.´ Maminka zrovna věšela prádlo a povídá: ´Ano? A jak na to přišla?´ ´No, protože Ga-ga-rin tam zrovna teď byl a nikde ho tam neviděl.´ Maminka se ani moc nezamyslela a klidně věšela dál: ´No, on se tak bude ukazovat zrovna Gagarinovi.´ A bylo to.“  
 
Podle novozákonního svědectví je vzkříšení zlomová situace v dějinách spásy. Proto má víra daleký dosah, má význam nejen pro náš život na zemi, ale i pro život po naší smrti. Kdo žije s Kristem, pro něj smrt je jen přechodem jakoby z jedné místnosti do druhé. Tato skutečnost nás může posilovat, inspirovat, ponoukat k tomu, že právě proto už dnes a teď má cenu usilovat o dobro,  o pravdu, o krásu, o spravedlnost, o odpuštění, o službu druhým, o dodržování přikázání, vždyť to všechno má budoucnost.  Dietrich Bonhoeffer právě z faktu Ježíšova vítězství čerpal naději, přestože poslední dva roky před svou popravou strávil už jen ve vězeních a koncentračních táborech. Napsal: „Kdo ví o Velikonocích, ten nemůže propadnou zoufalství.“
Už ve Starém zákoně při vyvedení z Egypta si připomínáme zárodek
našich Velikonoc, předobraz toho, co to znamená žít velikonočně.
K velikonoční víře totiž patří vyjití z Egypta hříchu, z otroctví hříchu, vyjití, exodus do svobody Božích dětí.  

Poslyšme čtení vybraných veršů ze 14. a 15. kapitoly Druhé knihy Mojžíšovy zvané Exodus, vyjití.  

Exodus 14,8-14.19-23.28-30a.15,20n.
Hospodin zatvrdil srdce faraóna, krále egyptského, a ten Izraelce pronásledoval. Ale Izraelci navzdory všemu vyšli.
Egypťané je pronásledovali a dostihli je, když tábořili při moři, dostihli je všichni faraónovi koně, vozy, jeho jízda a vojsko, při Pí-chírotu před Baal-sefónem.
Když se farao přiblížil, Izraelci se rozhlédli a viděli, že Egypťané táhnou za nimi. Tu se Izraelci velmi polekali a úpěli k Hospodinu.
A osopili se na Mojžíše: „Což nebylo v Egyptě dost hrobů, že jsi nás odvedl, abychom zemřeli na poušti? Cos nám to udělal, že jsi nás vyvedl z Egypta?
Došlo na to, o čem jsme s tebou mluvili v Egyptě: Nech nás být, ať sloužíme Egyptu. Vždyť pro nás bylo lépe sloužit Egyptu než zemřít na poušti.“
Mojžíš řekl lidu: „Nebojte se! Vydržte a uvidíte, jak vás dnes Hospodin zachrání. Jak vidíte Egypťany dnes, tak je už nikdy neuvidíte.
Hospodin bude bojovat za vás a vy budete mlčky přihlížet .“
Tu se zvedl Boží posel, který šel před izraelským táborem, a šel teď za nimi. Oblakový sloup se před nimi totiž zvedl, postavil se za ně
a vstoupil mezi tábor egyptský a izraelský. Jedněm byl oblakem a temnotou, druhým osvěcoval noc; po celou noc se jedni k druhým nepřiblížili.
Mojžíš vztáhl ruku nad moře a Hospodin hnal moře silným východním větrem, který vál po celou noc, až proměnil moře v souš. Vody byly rozpolceny. Izraelci šli prostředkem moře po suchu. Vody jim byly hradbou zprava i zleva. Egypťané je pronásledovali a vešli za nimi doprostřed moře, všichni faraónovi koně, vozy i jízda. Vody se vrátily, přikryly vozy i jízdu celého faraónova vojska, které vešlo za Izraelci do moře. Nezůstal z nich ani jediný.
Ale Izraelci přešli prostředkem moře po suchu a vody jim byly hradbou zprava i zleva.
Onoho dne zachránil Hospodin Izraele z moci Egypta.
Tu vzala prorokyně Mirjam, sestra Áronova, do ruky bubínek a všechny ženy vyšly za ní s bubínky v tanečním reji. A Mirjam střídavě s muži prozpěvovala: „Zpívejte Hospodinu, neboť se slavně vyvýšil, smetl do moře koně i s jezdcem.“

Vyvedení z Egypta se stalo pro Izrael zcela jedinečnou, formující událostí. Vyvedení z otroctví, cesta pouští, při které dostali Desatero, při které si měli začít uvědomovat kým jsou, totiž vyvoleným lidem Hospodinovým, který je Pánem nebe i země.
Velikonoce pro nás nepřestávají být událostí vyvedení z otroctví.
Máme vědět, že svoboda víry, svrchovanost víry je pro křesťany nezbytnou součástí jejich totožnosti.
Kristus je naším Králem, naším Vykupitelem, naším Pánem, proto
nemáme sloužit jiným bohům, a to nejen totalitním režimům, ale ani bohům mamonu, slávy a kariéry. Kdo věří v Ježíše, získává takovou míru svobody a jistoty, tak pevnou půdu pod nohama, že má sílu vzdorovat všemu, co se tlačí na místo Boží. Vlastně teprve ve víře poznáváme, co to je skutečná svoboda. Teprve víra nás zbavuje pout a otrocké mentality.  

Víra je spolehnutím celé bytosti na to, co nám zvěstují evangelia, že  Ježíš z Nazareta je cestou, pravdou a životem. Že je ztělesněnou Boží láskou, a to i vůči těm, kteří s námi naší víru nesdílí. Evangelium nemá v sobě nic donucujícího. Ale pro každého, kdo zájem má, je otevřeno, nevylučuje nikoho. Všichni jsou pozváni. Pán Bůh má širokou náruč.
Velikonoce jsou nejhlubším zdrojem naděje pro celé lidstvo.
Není však nedělního jásotu bez předchozího utrpení a rozjímání.
Zelený čtvrtek, Velký pátek, Bílá sobota i velikonoční neděle, to vše patří k sobě. Ukazuje se nám tím, že cesta kupředu, cesta k naději vede jen cestou oběti, cestou oběti z lásky, cestou poslušnosti Toho, který je LÁSKA sama.

Milostivý Otče nebeský, prožíváme čas radosti z vítězství tvého Syna a našeho Pána   Ježíše   Krista, děkujeme ti za toto povzbuzení v čase, kdy je nám ho obzvláště zapotřebí.  Pane  Ježíši   Kriste,  buď   s  námi  stále   a   nedopusť,   aby  se  nám velikonoční zvěst ztrácela uprostřed tolika jiných zpráv, kterým čelíme. Dosvědčuj nám, že jsi živ. Veď nás svým Duchem, abychom se rozpomínali na svůj křest a nepřestávali být vděční za dary víry, lásky a naděje, a nenechávali si je pro sebe. Pomáhej nám v lásce myslet na bratry a sestry, zvláště na ty, kteří jsou ve vnější či vnitřní nouzi.  
V jednotě se všemi křesťany voláme společně:

Otče náš, jenž jsi na nebesích,
posvěť se jméno tvé.
Přijď království tvé.
Buď vůle tvá jako v nebi, tak i na zemi.
Chléb náš vezdejší dej nám dnes.
A odpusť nám naše viny,
jako i my odpouštíme našim viníkům.
A neuveď nás v pokušení,
ale zbav nás od zlého.
Neboť tvé jest království,…Amen.