Kázání z 22.2. 2009

Základ našeho dnešního kázání jsou slova z Markova evangelia 8,31-38 ³¹ A začal je učit, že Syn člověka musí mnoho trpět, být zavržen od starších, velekněží a zákoníků, být zabit a po třech dnech vstát.  ³² A mluvil o tom otevřeně. Petr si ho vzal stranou a začal ho kárat.  ³³ On se však obrátil, podíval se na učedníky a pokáral Petra: "Jdi mi z cesty, satane!; tvé smýšlení není z Boha, ale z člověka!"  ³⁴  Zavolal k sobě zástup s učedníky a řekl jim: "Kdo chce jít se mnou, zapři sám sebe, vezmi svůj kříž a následuj mne.  ³⁵ Neboť kdo by chtěl zachránit svůj život, ten o něj přijde; kdo však přijde o život pro mne a pro evangelium, zachrání jej.  ³⁶ Co prospěje člověku, získá-li celý svět, ale ztratí svůj život?  ³⁷ Zač by mohl člověk získat zpět svůj život?  ³⁸ Kdo se stydí za mne a za má slova v tomto zpronevěřilém a hříšném pokolení, za toho se bude stydět i Syn člověka, až přijde v slávě svého Otce se svatými anděly."  

SUSPIRIUM: Podivuhodný a milosrdný Bože, v utrpení a smrti svého Syna jsi světu ukázal svou lásku. Otevři naše oči, abychom poznali tajemství jeho oběti a následovali jej na cestě poslušnosti a lásky. Skrze našeho Pána Ježíše Krista.

Milé sestry, milí bratři !

 Proroka Amose bereme jako zvláštního patrona – v podobném duchu píše zpočátku i prorok Izajáš, to ne proto, že by celá bohoslužba byla k ničemu, ale a to jak víme i z života a díla Pána Ježíše Krista, je potřeba si uvědomit co je prvotní, čeho si máme hledět na prvním místě. A co pak přijde potom, co z toho prvního (dá-li se to tak říci) vyrůstá. Spravedlnost je přednější perfekcionismu při vykonávání bohoslužeb, stejně jako později snad silněji zaznívá z Nového Zákona, že Láska je víc než Zákon, respektive otevírá mnohem spíše řády Božího království než cokoliv jiného. A to snad smíme propojit v sousloví spravedlnost s Láskou, či v Lásce.

³¹ A začal je učit, že Syn člověka musí mnoho trpět, být zavržen od starších, velekněží a zákoníků, být zabit a po třech dnech vstát.  ³² A mluvil o tom otevřeně. Petr si ho vzal stranou a začal ho kárat.  ³³ On se však obrátil, podíval se na učedníky a pokáral Petra: "Jdi mi z cesty, satane!; tvé smýšlení není z Boha, ale z člověka!"

 Utrpení není kamenem úrazu, zkouškou, testováním jen nám samotným. Podobně si mnohdy nedovedeme představit, byť je to něco tak základního v příběhu Ježíše Krista – to protože jsme zasaženi, či spíše prostoupeni pohledem světa na to, kterak má, či nemá vypadat dobrý život.

 Proč Petr Ježíše káral a proč ho i my často byť třeba v duchu „káráme“ ? Takto nastavená, směrovaná cesta neodpovídá našim představám, přece musí být pro lidi něco jednoduššího, co jsou schopni pochopit, co jsou schopni přijmout. Vždyť i relativně současné, přítomné oběti třeba v našich českých dějinách nejsou bez problémů přijímané.

 Snad se ukazuje něco v tom známém okřiknutí Petra Ježíšem – kdy je pozdější „sloup“ a „skála“ církve označena za satana. Ne, že by byl v plnosti Božím sokem, Božím nepřítelem. Jakoby přijal jeho masku, zachoval se v jeho intenci – jeho přemlouvání Ježíše není v Božích službách. A o to tedy jde – je zásadní z jaké strany naše smýšlení je ! Ptáme-li se Boha na ty zásadní otazníky, zda-li je neřešíme sami a až když náhodou dojde ke krizi, k neúspěchu, přicházíme k Bohu. Zajisté, že On může i tyto nedobré události zvrátit a proměnit v dobré, ale měli bychom na řešení spolupracovat s Bohem hned od začátku, tedy již při promýšlení tohoto řešení. Uvidíme, že pak dotyčné budoucí kroky nebudou ke škodě a budou otevírat budoucnost.

³⁴  Zavolal k sobě zástup s učedníky a řekl jim: "Kdo chce jít se mnou, zapři sám sebe, vezmi svůj kříž a následuj mne.  ³⁵ Neboť kdo by chtěl zachránit svůj život, ten o něj přijde; kdo však přijde o život pro mne a pro evangelium, zachrání jej.

 Ježíš, Syn Boží nikomu neslibuje jednodušší, neboli lehčí životní cestu (z pohledu člověka). Nemaluje před nás nějakou svádivou cestu, lehkou, které bychom byli žádostivi. A přece nás přitahuje a vtahuje, že nemůžeme jinak, než se jí vydat, než každý den volat k Pánu a hledat jeho vůli pro tento den.

 Jsou dva velké kameny úrazu na této cestě následování – tím prvním je zapři sám sebe, to nejsou slova o vymazání naší maličkosti. Myslí se na orientaci, kde a koho se ptáme na svá rozhodnutí. Je potřeba na prvním místě se poohlížet jak se na tu, kterou událost dívá Bůh, byť s tou zkušeností, že je mnoho lidí, kteří svou vůli přetírají nápisem Boží. Jistě však v druhém kroku jde o projev odpovědnosti a zájmu na věcech druhých, kteří již nejsou nějakými nedůležitými, nýbrž bližními.

 Podobně je to i s tím druhým bodem – vezmi svůj kříž, jistě se nemyslí na konec lidského života podobný pozemskému konci Pána Ježíše, myslí se souhrn všech nepříjemností, bolestí, strachů a neunesitelných záležitostí, které člověka tak ochromí, že není schopen tohoto následování. Jistě nejde o žádnou banalitu, jsou situace, které člověka zcela zneschopní, až nevidí pověstné světlo z tunelu.

 A přece není jiné cesty do budoucnosti, není jiné možnosti, kterak mít život otevřený pro další příští. Jistě se zde zase nemyslí, na nějaké lidské prodlužování života. Ale a to je zde více než silné – kristovci nemyslí jen na život zde a tady, aniž by tím chtěli naznačit a vést druhé k útěku ze světa. Spíše je potřebné být pokorným i v této oblasti.

³⁶ Co prospěje člověku, získá-li celý svět, ale ztratí svůj život?  ³⁷ Zač by mohl člověk získat zpět svůj život?

 Na ostří nože lze vyjádřit pohled na obvyklý lidský život, který se upíná k věcem, záležitostem, které jsou zbytné, druhého, či třetího řádu. Je škodou, že právě kvůli podobným záležitostem jsou lidé ochotní se poškorpit, ukončí dlouholeté přátelství – a jak dokazují epištoly týká se to i kristovců, i Pavel musí právě tuto schopnost vnímání jinakosti a přece jednoty v tom zásadním podporovat a spoluvytvářet.

 Ta první zřetelně ironická otázka se jeví často spíše jako tragikomická – však v historii i současnosti známe mnoho lidí, kteří by chtěli býti novými Ceasary, či Napoleony i na chvilku, jen aby jejich hvězda zazářila na obloze světa. Jenže při tomto rozvažování zapomenou na to důležité, že tento svět ještě není proměněný, ten, který bude plně odpovídat Boží vůli. Tento svět není naším cílem, nýbrž ten budoucí, ten čekáme, ten připravujeme, tím žijeme.

 I když to neznamená, že bychom nyní od minuty měli projevovat zřetelný nezájem o věci „tohoto starého a unaveného světa“. Je potřeba rozsívat semínka dobré zvěsti, je potřeba, aby co nejvíce lidí bylo schopno pohlédnout za oponu řádu tohoto světa.

 I přes možnost propadu „svodům“ tohoto světa, není tento svět definitivním i novodobí Napoleonové mohou prohlédnout, mohou zjistit, že je zde něco podstatnějšího, než je okamžitý prospěch, či jinak řečeno třeba dotyčných třicet korun, které ochotně lidé vydávají za různé horší hlouposti, než za své zdraví. Otázku života je potřeba řešit s největší snahou, je případné přísloví „pozdě bycha honit“.

³⁸ Kdo se stydí za mne a za má slova v tomto zpronevěřilém a hříšném pokolení, za toho se bude stydět i Syn člověka, až přijde v slávě svého Otce se svatými anděly." 

 Divíme se poslednímu verši – jakoby se v nás hned ozvalo „copak se stydím za slovo Boží ? To bych ani přece tady ani nebyl.“ Ano, pláčeme skutečně často na nesprávných hrobech – o stydění se za Ježíše, Slovo Boží bychom měli mluvit předně s těmi, kteří jsou křesťany jen podle jména, tedy ti co nazýváme tzv. matrikoví. Ale nemyslím, že je třeba je okamžitě odmítat a tímto způsobem si čistit kartotéky, jde spíše o to povzbudit je, aby jejich příslušnost ke Kristu byla uvědomělá, aby věděli komu patří. Však je to potřeba a to nejen v situacích, kdy jsou zde a tady žádáni o jejich osobní vyznání ke komu patří.

 Druhý podstatnější důvod je zaznamenán pro období, kdy bude docházet k závěrečnému rozlišení na ty, kteří patří Bohu, tedy na jeho stranu a na ty, kteří patří na druhou (neubráním se a dodám, že je jedině dobře, že nikdo z lidí o tom nerozhoduje). Právě v tomto čase se ukáže, že právě za takové „nesprávně stydlivé“ se bude zase stydět Bůh sám, Boží Syn. A tu už půjde do tuhého, v těchto chvílích půjde skutečně o život, nikoliv časný nýbrž věčný. A právě proto nejde to zamlčet, je potřeba být Kristův a je potřeba také vědět a vyznávat, žít tím, tedy jinak tomu rozumět.

MODLITBA PO KÁZÁNÍ Děkujeme ti Bože Otče, Synu i Duchu svatý za dnešní slova, která nám ukazují, kterak se máme soustředit na to jediné podstatné a na druhé straně se smíme nechat osvobozovat od nepodstatných věcí, kterými se příliš často zabýváme. Kéž tím smíme sloužit ostatním. AMEN