Kázání z 8.2. 2009

Základ našeho dnešního kázání jsou slova z evangelia Matoušova 20,1-16a 1 "Neboť s královstvím nebeským je to tak, jako když jeden hospodář hned ráno vyšel najmout dělníky na svou vinici.  ² Smluvil s dělníky denár na den a poslal je na vinici.  ³ Když znovu vyšel o deváté hodině, viděl, jak jiní stojí nečinně na trhu,  ⁴ a řekl jim: 'Jděte i vy na mou vinici, a já vám dám, co bude spravedlivé.'  ⁵ Oni šli. Vyšel opět kolem poledne i kolem třetí hodiny odpoledne a učinil právě tak.  ⁶ Když vyšel kolem páté hodiny odpoledne, našel tam další, jak tam stojí, a řekl jim: 'Co tu stojíte celý den nečinně?'  ⁷ Odpověděli mu: 'Nikdo nás nenajal.' On jim řekne: 'Jděte i vy na mou vinici.'  ⁸ Když byl večer, řekl pán vinice svému správci: 'Zavolej dělníky a vyplať jim mzdu, a to od posledních k prvním!'  ⁹ Tak přišli ti, kteří pracovali od pěti odpoledne, a každý dostal denár.  ¹⁰ Když přišli ti první, měli za to, že dostanou víc; ale i oni dostali po denáru.  ¹¹ Vzali ho a reptali proti hospodáři:  ¹² 'Tihle poslední dělali jedinou hodinu, a tys jim dal stejně jako nám, kteří jsme nesli tíhu dne a vedro!'  ¹³ On však odpověděl jednomu z nich: 'Příteli, nekřivdím ti! Nesmluvil jsi se mnou denár za den?  ¹⁴ Vezmi si, co ti patří a jdi! Já chci tomu poslednímu dát jako tobě;  ¹⁵ nemohu si se svým majetkem udělat, co chci? Nebo snad tvé oko závidí, že jsem dobrý?'  ¹⁶ Tak budou poslední první a první poslední."

SUSPIRIUM: Hospodin ve chrámě svatosti své jest, umlkniž před obličejem jeho všecka země. (Abak 2,20)

Milé sestry, milí bratři !

"Věřím svatou církev.." Tak vyznáváme v APOŠTOLSKÉ VYZNÁNÍ VÍRY, které smí sloužit jako taková základna na které se smíme dohodnout se všemi křesťany.

Ježíšovo podobenství o dělnících na vinici vykládá obsah tohoto vyznání.

Mluví předně o misijní práci církve. Hospodář hned ráno vyšel najmout dělní­ky na svou vinici. Opakoval to pak ještě čtyřikrát: o deváté hodině, kolem poledne, kolem třetí a páté hodiny odpoledne. Dílo misie se má dít od časného rána po ce­lý den, po všechen čas života církve ve světě.

Všimněme si dobře i toho, že hospodář nečeká, až dělníci sami přijdou, nýbrž vychází za nimi a sám je povolává. Misie jde za lidmi, nevyčkává, až sami církev vyhledají. Zajímavé je také, že na vinici bylo stále dost místa pro další dělníky. V církvi je vždy ještě dost místa, i kdyby modlitebny byly plné k prasknutí, neboť její poslání nemá mezí.

Co nabídl hospodář dělníkům, co nabízí misie těm, jež zve a povolává? To, co je spravedlivé, co potřebují, aby měli dost pro další den. To, co potřebují, aby měli dost naděje a síly k životu. Tak je podobenství velikou výzvou našeho Pána k práci misijní, výzvou, abychom mu po všem světě získávali učedníky (Mt 28,19 ¹⁹ Jděte ke všem národům a získávejte mi učedníky, křtěte ve jméno Otce i Syna i Ducha svatého). Ohromná výzva, kterou jsme nechtěli a často nechceme z Písma slyšet.

Avšak podobenství se u této výzvy nezastavuje. Pomáhá nám pochopit, jak má­me rozumět "svatosti" církve. Misijní prací shromáždíme do církve mnohé. Všichni takto povolaní však nejsou vyvolení (v.16 podle pozdních rukopisů). Kdo je vyvo­len, to se rozpozná na jeho vztahu k Boží dobrotivosti. Obrazem Boží dobrotivosti, která se nám zjevila v Otcově lásce v Kristu, je počínání hospodáře večer při vý­platě. Ne náhodou začala od těch, kdo přišli až v pět - pracovali pouhou jednu hodinu -, a přece obdrželi denár; stejně dostali denár i všichni ostatní, jak bylo smluveno s těmi, kteří začali pracovat ráno. Plnou jednodenní mzdu dal hospodář bez ohledu na odpracovaný čas všem stejně, neboť všem stejně přál.

V prudké reakci těch, kteří proti jeho rozhodnutí protestují, a zvláště v jeho odpovědi (v.11-15) vrcholí vlastní zvěst této perikopy. V reptání těch, kdo pracovali více než pouhou hodinu a cítili se zkráceni, se ukázalo, že sice mají smysl pro spravedlnost, vůbec však ne pro hospodářovu dobrotivost ani pro potřeby svých bližních. (Z čeho by jejich rodiny žily, kdyby obdrželi méně než denár?)

 Zde si všimněme: Stěžovatelé jsou tak rozhořčeni, že zapomenou hospodáře zdvořile oslovit, zatímco on se na jejich mluvčího obrací oslovením příteli (zvláštní je, že ho najdeme v celém Novém Zákoně jen na čtyřech místech – dnes bychom to mohli snad překládat „kamaráde !“).

 Hospodář odpoví reptákům trojím argumentem: 1. Já ti nekřivdím. Neporušuji spravedlnost, vždyť na denáru jsme se dohodli. 2. Já si ve svých věcech smím dělat co chci. 3. A já jsem dobrý !

 V závěru podobenství jakoby kulminuje, zdůrazňuje hospodářovu – Boží – dobrotu, jež platí všem stejně. Ježíš rozbíjí daný pořádek a zvláště ideu odměny – nejen židovskou, nýbrž obecně lidskou. Dobrotivost hospodáře, která vyvolá vlnu vzrušeného reptání, je více než spravedlivá mzda za odvedený výkon.

 Je dobré si všimnout, že se protesty ozvou až po projevené dobrotě. Navzdory všemu pochopitelnému a logickému odporu je však Boží rozhodnutí pro laskavou štědrost nezvratitelné. Naše samospravedlnost a žádné záslužnictví jí nemůže pohnout.

Spravedlnost je dobrá a nutná pro uspořádání státu s jeho ekonomikou. Církev však je místem, kde platí jiné zákony, zákony Božího království. Jsou to zákony dobrotivosti toho Boha, před nímž jsme všichni stejní dlužníci, a zákony lásky, která bližnímu nezávidí. Ježíš tu nastavuje zrcadlo všem nám, kdo si zakládáme na své věrnosti církvi, snad dokonce i na tom, co jsme pro církev vykonali. Nedo­vedeme udělat místo těm novým, kteří přicházejí ze světa a jimž se dostává téže milosti. Chápeme to jako křivdu. Ježíš k nám mluví: Příteli, nekřivdím ti... Vezmi si, co ti patří, a jdi! Já chci tomu poslednímu dát jako tobě; nemohu si se svým ma­jetkem udělat, co chci? Nebo snad tvé oko závidí, že jsem dobrý?

Jak odpovíme? Farizeové a zákonici, kteří přestali rozlišovat mezi řády světa a řády Božího království, odpověděli odporem a nenávistí, která Ježíše přivedla na kříž. Naše samospravedlnost sice nemůže zničit Kristovo dílo, avšak dokazuje, že jsme povolaní, ale ne vyvolení.

Tak je království nebeské i církev corpus mixtum, směsice povolaných i vyvole­ných. Její "svatost" není v dokonalosti těch, kdo do ní patří. Její svatost je v Boží dobrotivosti, zjevené v Kristu. Na vztahu k této dobrotivosti se rozhoduje, kdo pa­tří do "obcování svatých", do církve vyvolených (communio sanctorum, electorum). To byly otázky, které velice zaměstnávaly M J.Husa. Odpověď vysloví Bůh sám ve své svrchovanosti. (Proto je ve v.14 a 15 dvakrát po sobě zdůrazněna suverenita jeho vůle: já chci.)

Evangelium obsažené v této perikopě je nosným základem reformačního učení o ospravedlnění hříšníka z pouhé milosti. Ta svobodně a svrchovaně platí navzdory všemu našemu - záslužnickému a skutkařskému - odporu.

 Začínali jsme tím, že dnešní text je vlastně i zvláštním způsobem výkladem části Apoštolského vyznání víry věřím církev svatou etc. Myslím, že se velmi hodí pro tuto část vyznání, to co psal svého času Martin Luther, že slovo církev je „slepým“ slovem a on sám by raději mluvil, psal o „křesťanském lidu“. Ptáme-li se proč, pak dozajista proto, že když se řekne církev, vidí se jen kostel, farář, či ještě jinak lidská organizace. V pravdě církev je shromáždění, jak jsme slyšeli různě namíchané až si člověk říká, co že je vlastně drží pohromadě. Myslím, že i právě to je doklad toho, že nejde jen o lidskou organizaci, jinak bychom museli slovníkem Petra Chelčického stále látat díry v síti, kterou rozhodně netrhají jen velké ryby, ale i hejna dravých malých rybek, které se rvou navzájem, až zapomínají na potřebnost dotyčné sítě, která drží a tvoří hranice pro ostatní – třeba slabé, které sami od sebe žádné hranice nezachovají.

 Někdo by v tomto obraze mohl vidět nejednotu, nesvornost – já a doufám že i vy se na to díváte pozitivně, tedy tak, že smíme Bohu děkovat, že nás právě takto smí držet a že přes všechny odlišnosti v tom jednom, základním se shodneme. To proto, že nás víže Láska Boží.

MODLITBA PO KÁZÁNÍ Děkujeme ti Bože Otče, Synu i Duchu svatý za dnešní příběh, který nás tak provokuje, kéž se snažíme na prvním místě porozumět Bože tvému pohledu na věc, událost a ať jí smíme osvětlovat a pomáhat s ní i dalším, kteří ti nejsou otevřeni, ať právě takto smíme sloužit svým bližním. AMEN