Velikonoční neděle 12. dubna

Introit:
Kámen, jejž zavrhli stavitelé, stal se kamenem úhelným.
Stalo se tak skrze Hospodina, tento div se udál před našimi zraky.
Toto je den, který učinil Hospodin, jásejme a radujme se z něho.

Modlitba:
Hospodine, Bože lidu izraelského a Bože církve nové smlouvy,
chválíme tě za div divů, že jsi o velikonoční neděli vzkřísil svého Syna, našeho Pána Ježíše Krista z mrtvých, že jsi v něm naplnil své spásné plány se světem, že jsi se prokázal jako Stvořitel, který mocí svého Ducha je schopen porazit smrt, zlo a peklo.
Děkujeme ti zejména za tvou lásku, kterou jsi prokázal vůči nám – těm, kdo se učí ve škole tvého Syna a kdo Jej – třebaže klopýtavě – následují či následovat chtějí. Odpusť nám náš hřích, naši zbabělost, sobectví, malou víru, světáctví, odpusť vše, čím jsme tě zranili anebo čím jsme zranili svého bližního. Mrzí nás to, litujeme toho. Učiň si z každého nás nového člověka v Kristu, člověka z jednoho kusu, člověka, jehož těžiště je v tobě. Nedej, abychom se klátili ve větru jako osika, ale naopak stáli pevně tam, kde nás chceš mít. Dávej nám svého Ducha, který by stále rozdmýchával naši radost, naději i odvahu k následování. Vždyť Kristus vstal z mrtvých a je mu dána veškerá moc na nebi i na zemi. Amen.

Evangelium podle Marka 16, 1-8
Když uplynula sobota, Marie z Magdaly, Marie, matka Jakubova, a Salome nakoupily vonné masti, aby ho šly pomazat.
Brzy ráno prvního dne po sobotě, sotva vyšlo slunce, šly k hrobu.
Říkaly si mezi sebou: „Kdo nám odvalí kámen od vchodu do hrobu?“
Ale když vzhlédly, viděly, že kámen je odvalen; a byl velmi veliký.
Vstoupily do hrobu a uviděly mládence, který seděl po pravé straně a měl na sobě bílé roucho; i zděsily se.
Řekl jim: „Neděste se! Hledáte Ježíše, toho Nazaretského, který byl ukřižován. Byl vzkříšen, není zde. Hle, místo, kam ho položili.
Ale jděte, řekněte jeho učedníkům, zvláště Petrovi: ‚Jde před vámi do Galileje; tam ho spatříte, jak vám řekl.‘“
Ženy vyšly a utíkaly od hrobu, protože na ně padla hrůza a úžas. A nikomu nic neřekly, neboť se bály.

Kázání

Milí přátelé, sestry a bratři,
zdravím vás starokřesťanským pozdravem:

Kristus vstal z mrtvých! Opravdu vstal z mrtvých!

Kristovo vzkříšení je základ naší naděje, je to zlomový bod v celých dějinách lidstva. Jestli Kristus vstal z mrtvých, pak všechny ostatní alternativy blednou, On se ukazuje jako cesta, pravda a život.

V Něm dochází naplnění a satisfakce všechno, co je dobré, krásné, milosrdné, humánní, co prospívá životu, vše, co je z lásky.

Všechna čtyři evangelia, jakkoli každé má své důrazy a zvláštní obrazy, jakkoli každé je „své“, všechna evangelia končí pašijemi, které završuje Kristovo vzkříšení.

Markovo evangelium je nejstarší a nejkratší. Bylo napsáno pozpátku. Nejprve byly zaznamenány velikonoční události a teprve pak to hlavní, co jim předcházelo. Bylo určeno těm, kdo se připravovali na křest.

Náš oddíl představuje původní zakončení Markova evangelia. Další verše (9-20) byly přidány později. Je to zakončení zvláštní, ale nikoli bezvýznamné. Jestliže ženy mají apoštolům vyřídit, aby šli do Galileje, kde se setkají se Vzkříšeným, tak tehdejší čtenáři evangelia si už sami doplnili, co následovalo. Řada příběhů o setkání se Vzkříšeným už kolovala v první církvi, navíc žili ještě přímí účastníci tohoto zá-zraku, tohoto divu všech divů. Tato setkání byla tehdejším členům římského sboru už známá.
Mimochodem: zmínka o Petrovi (jediný z učedníků, který je zde jmenován) podporuje domněnku, že Řím je kolébkou Markova evangelia.

A pak je tu ještě další význam tohoto náhlého zakončení. Výzva, aby učedníci šli do Galileje, má vést čtenáře pašijí a zprávy o vzkříšení k tomu, aby se vrátili na začátek evangelia, k Ježíšovu veřejnému působení, které je spojeno právě s Galileou, a to proto, aby se od Ježíše učili, jak žít, jak myslet, jak věřit, jak kráčet v jeho šlépějích.

Z tohoto Markova krátkého a podivného raportu o vzkříšení čiší v první vrstvě děs a hrůza, ostatně celý tento krátký oddíl končí slovy „neboť se bály“. V druhé, hlubší vrstvě však dominuje andělské povzbuzení: „Neděste se!“

Hledáte Ježíše, toho Nazaretského, který byl ukřižován. Byl vzkříšen, není zde. Hle, místo, kam ho položili.  

Prvním ukazatelem toho, že Ježíš žije, má být prázdný hrob. Má to ženám pomoci, aby se vzchopily. Ony, chudinky, působí dost zmateně, vždyť šly Ježíšovi prokázat poslední službu, aniž měly dopředu promyšleno, kdo jim odvalí kámen od hrobu. Táhlo je to k Němu, měly Ho plnou hlavu, ale nejednaly zcela promyšleně. Také jim zřejmě trvalo nějakou dobu, než promluvily o tom, co zažily s andělem, přestože byly vybídnuty, aby apoštolům vyřídily, co od něj slyšely.    

Nicméně ženy šly k Ježíši. Měly za to, že už jen k jeho mrtvému tělu, ale šly. Muži nešli. Ony šly. Bály se, ale přesto projevily odvahu. I když to tak nevypadá, tyto ženy zde zahrály své životní role.  Jejich svědectví mělo váhu, přestože byly ženy, což v tehdejší společnosti nebylo samozřejmé.
Jak jinak bychom se o tomto dění dozvěděli, nebýt toho, že ženy nakonec promluvily?

To, co ženy chtěly Ježíši prokázat, bychom dnes mohli nazvat křesťanskou službou, diakonií. To je to, co patří k základům křesťanské existence, posloužit potřebnému, dát mu najevo zájem, lásku, pozornost, důstojnost. Tyto ženy už tehdy žily tím, co je Ježíš učil.
Akorát se zprvu domnívaly, že jeho příběh skončil tragédií.

Ono by to nebylo nic nového pod sluncem. Mnohé, nadějné pokusy o obnovu společnosti „s lidskou tváří“ končí tragicky. Jakmile se někdo pokusí o nápravu, přijde druhý a začne to vše pošlapávat.
I naše, české dějiny jsou plny takových zvratů. A přece nejsou to „naše slavné prohry“, které tvoří to nejvyšší v našich dějinách, nýbrž evangelium o Kristově vzkříšení a novém životě v Duchu svatém.
Protože Lev z pokolení Judova zvítězil, tak ti, co na něj navazují a co jej následují, nemusí svěšovat hlavy, ale naopak! Patříme tomu, kdo „třetího dne vstal z mrtvých, vstoupil na nebesa, sedí na pravici Otce a přijde soudit živé i mrtvé“.  Potlačování všech těchto vzepětí ducha souvisí s posledním vzdorem bezbožných sil, které nevěří v nic jiného než v hrubou sílu, sil, které se snaží uniknout smrti tím, že sebe sama pasují do bohorovného postavení.  Přesto tím, co dělají, jen rozsévají smrt, jakkoli hlásají opak.  

Trefně to ve své Etice vyjádřil Dietrich Bonhoeffer:
Nic neprozrazuje zbožštění smrti zřetelněji, než když doba hlásá, že pracuje pro věčnost, a přesto pro ni život nic neznamená. Pronášejí se velká slova o novém člověku, o novém světě a o budování nové společnosti, ale to nové spočívá jen v ničení časného života.(…)
Jestliže však člověk pozná, že moc smrti je zlomena, jestliže doprostřed světa smrti probleskuje div vzkříšení a nového života, neočekává člověk od života žádnou věčnost, ale přijímá od něj, co dává. Tedy nikoli buď všecko nebo nic, nýbrž dobré i zlé, důležité i nedůležité, radost i bolest. Pak se života křečovitě nedržíme, ani jej lehkomyslně neodvrhujeme, ale spokojujeme se s vyměřeným časem a nepřisuzujeme pozemským věcem věčnost; ponecháváme smrti omezené právo, které ještě má. Nového člověka a nový život očekáváme z opačné strany, než je smrt, od moci, která smrt překonala. Vzkříšený Kristus v sobě nese nové lidství, poslední slavné Boží „ano“ k novému člověku. Lidstvo sice ještě žije v tom starém, ale už je přesahuje, žije sice ještě ve světě smrti, ale už jí uniká, žije sice ještě ve světě hříchu, ale již se mu vymyká. Noc ještě nepominula, ale už svítá.

Už svítá, a proto, bratři a sestry, vzhůru srdce!
Jdeme vstříc jasnému dni, i když ještě oblohu zahaluje kdejaký černý mrak. Naše naděje není „vnitrodějinná“, není produktem člověka, naše naděje je Božím darem velikonočního jitra. Není to však dar, který máme nechat nerozbalený. Dostali jsme pozvání na celoživotní cestu.
Jsme vybídnuti jít spolu s učedníky do Galileje - a také se spolu čtenáři Markova evangelia vrátit na jeho začátek - a vyjít cestou následování.  
Jít za Tím, kdo už dnes na této zemi tvoří nový život, kdo představuje budoucnost, kdo má slova věčného života. Každý jsme při tomto následování zasazeni do našeho životního prostoru, kde můžeme drobnou praktickou službou, svými postoji i modlitbou přetvářet svět kolem nás v Boží svět, jímž skutečně jest (jen o tom ztratil povědomí). Radujme se z Boží lásky a ze skutků záchrany, to je základ, na kterém smíme stavět své životy, své touhy, své poslání, své doufání. Bohu díky.

Modlitba po kázání:
Pane Ježíši, děkujeme ti za moc tvé lásky projevené o Velikonocích, děkujeme za div tvého vzkříšení. Prosíme tě, abys vléval nový život do našich sborů, do křesťanských církví i našich společností. Celý svět je nemocen, uzdrav ho svou vztaženou paží a dej, aby obnoven ve víře a v přímosti následování dokázal dnešní člověk jít znovu za tebou.  Aby v oddanosti Pravdě a službě Dobru nalezl sebe sama.
Otče náš…Amen.

Nastal nám čas přeradostný, křesťané plesejte; přišel hod velikonoční, křesťané zpívejte! Vyšel z hrobu náš Spasitel, lidu svého Vykupitel, chválu mu vzdávejte!
Lev z pokolení Judova zvítězil, plesejte, a potřel pekelného lva, vesele zpívejte! Prut Aronův vzkvetl krásně, hvězda jitřní vzešla jasně, všichni ji vítejte!  (z písně 347)

Bože, smiluj se nad námi a požehnej nám. Zasvěť obličej svůj nad námi, tak aby poznali na zemi cestu tvou, mezi všemi národy spasení tvé.
Požehnání svého uděliž nám Bůh, Bůh náš. Požehnej nás Bůh, a bojtež se jeho všecky končiny země. Amen.

Píseň 346 Buď tobě sláva
1. Buď tobě sláva, jenž jsi z mrtvých vstal! Smrt již nemá práva, vítěz tys a král! Jasný jako plamen anděl sestoupil, odvalen je kámen, prázdný hrob tu zbyl. Buď tobě sláva, jenž jsi z mrtvých vstal! Smrt již nemá práva, vítěz tys a král!
2. Toť on, toť Ježíš, jejž jsi spatřit chtěl, nepochybuj, věř již! Živ je Spasitel. Vzchop se, stádce malé, v boje pomezí heslem tvým buď stále: Kristus vítězí! Buď tobě sláva, jenž jsi z mrtvých vstal! Smrt již nemá práva, vítěz tys a král!
3. On, Kníže míru, na věky je živ; pevnou má teď víru ten, kdo bál se dřív. Vítězem se stává, kdo zde trpěl s ním. Život v něm i sláva, nic se nebojím. Buď tobě sláva, jenž jsi z mrtvých vstal! Smrt již nemá práva, vítěz tys a král!

Zde si to můžete pustit:
https://www.youtube.com/watch?v=qFrZBAA9zA8