Neděle 3. ledna L. P. 2021

Pozvedám se oči k horám: Odkud mi přijde pomoc? Pomoc má jest od Hospodina, on učinil nebesa i zemi. (Ž 121, 1n)

Milé děti a mládeži, dám vám hádanku z Hobita. Poslouchejte:

Všechno žere, všechno se v něm ztrácí, stromy, květy, zvířata i ptáci; hryže kov i pláty z ocele, tvrdý kámen na prach semele; města rozvalí a krále skolí, vysokánské hory svrhne do údolí.

Co to asi je? Ano, je to čas. Plynutí času. Čas nevidíme, a přece je čas na nás vidět. Když se podíváme na svou fotku před třemi lety a pěti lety, vidíme velký rozdíl. Tehdy jsem chodil do první třídy, nyní do čtvrté, šesté nebo deváté. Někdo už je na střední škole. Čas sám není přímo vidět, ale když se podíváme třeba na vteřinovku na stopkách, tak si všimneme, jak rychle uhání.

My jsme vstoupili před pár dny do nového roku 2021.
Ve střední Evropě je na počátku roku, na tři krále, zvykem žehnání domů, při němž se na dveře křídou píší písmena K+M+B+ s udáním letopočtu. Viděli jste to někdy? Co znamená K + M + B?
Nejsou to počáteční písmena jmen „Třech králů“: Kašpar, Melichar a Baltazar, jak někteří mají za to. K + M + B není ani zkratkou pro klíče, mobil a brýle, tedy tři věci, které si člověk nemá zapomenout, když odchází z domu. Je to jiná zkratka, zkratka latinské věty
Christus mansionem benedicat, která znamená:  Kristus požehnej tomuto domu.

Není náhoda, že se toto žehnání domů provádí právě na počátku roku

Máme svůj čas žít s Bohem, ve jménu Ježíšově. Ať děláme domácí úkoly, věnujeme se sportu, pomáháme rodičům nebo si pouštíme film. Všechen čas, který dostáváme, je dar od Pána Boha. Když ho budeme žít s modlitbou a důvěrou v Ježíše, nikdy ten čas nebude marný, zbytečný a ztracený.  Bůh žehnej naším domům i tomuto roku, který začíná. Požehnáním svěřujeme každý den i každý rok našeho života do Boží péče. Věříme přitom, že On sám nás v nich povede k našemu dobru, ať už tomu hned porozumíme nebo ne. Hlavní je, že Ježíš bude průvodcem našeho života i v nastávajícím čase. V něm je naše pomoc i naše radost.   

Bratři a sestry, poslyšme nyní biblické slovo pro tuto neděli. Je vzato z 2. knihy Mojžíšovy 13, 17-22 verš.

Když farao lid propustil, nevedl je Bůh cestou směřující do země Pelištejců, i když byla kratší. Bůh totiž řekl: "Aby lid nelitoval, když uvidí, že mu hrozí válka, a nevrátil se do Egypta."
Proto Bůh vedl lid oklikou, cestou přes poušť k Rákosovému moři. Izraelci vytáhli z egyptské země rozděleni do bojových útvarů.
Mojžíš vzal s sebou Josefovy kosti. Ten totiž zavázal Izraelce přísahou: "Až vás Bůh navštíví, vynesete odtud s sebou mé kosti."
I vytáhli ze Sukótu a utábořili se v Étamu na pokraji pouště.
Hospodin šel před nimi ve dne v sloupu oblakovém, a tak je cestou vedl, v noci ve sloupu ohnivém, a tak jim svítil, že mohli jít ve dne i v noci. Sloup oblakový se nevzdálil od lidu ve dne, ani sloup ohnivý v noci.

Milí přátelé, tu máme před sebou zlomovou situaci. Lid, který otrocky sloužil v Egyptě, nyní opouští svého otrokáře, a vychází pryč ve jménu svobody. Opravdová svoboda se ovšem neděje tam, kde nemáme žádné mantinely, kde nevíme, čí jsme, kde se zmítáme ode zdi ke zdi. Opravdová svoboda spočívá v příchylnosti k pravdě, lásce a dobru. Hospodin dal svému lidu řád. Svoboda předpokládá život v tomto řádu. Ne ovšem zákonicky úzkoprse, ale radostně a ve svrchovanosti víry. Při vědomí, že člověk není nikdy dost pevný, aby najednou neměl, proč se před Bohem kát a činit pokání. My nejsme pevní, a nikdy nebudeme dost pevní, ale „pevná věž je Hospodinovo jméno, k němu se uteče spravedlivý jak do hradu,“ jak praví kniha Přísloví.

Aby Izraelci získali pevnou oporu, neputovali přímo do země zaslíbené jakoby podle GPS, ale oklikou - nejprve k Sinaji, kde měli teprve dostat Boží zákon, Desatero, Boží přikázání či spíše „ukazatele na cestu“, jak se z hebrejštiny slovo přikázání přesněji překládá. Ukazatelé, směrovky.  
Pro nás, milí přátelé, je zásadní, abychom i v tomto nastávajícím roce spatřovali vrchol naší svobody ve službě Kristu, v následování, v cestě za Ním, abychom se mohli opírat o jeho řády a zaslíbení, abychom v tomto směru měli pevnou půdu pod nohama.  

V Božím Slovu jsme četli, že Hospodin vedl lid oklikou. Lze to snadno vysvětlit tím, že na té přímé cestě při moři sídlily různé kmeny, které by Izraelce mohly ohrozit. Třebaže lid byl rozdělen do bojových útvarů, nebyl na boj zvyklý, a prakticky ten lid si nesl s sebou zátěž v tom, že měl ještě stále do velké míry otrockou mentalitu. To se později projevilo při různých překážkách, které při cestě nastaly, to lid okamžitě začal reptat proti Mojžíšovi a vzpomínat na egyptské hrnce plné masa.  Je přitom zjevné, že o žádné hrnce plné masa připraveni nebyli, že to byl plod jejich fantazie a strachu z neznámého.   

Pro náš život jsou v dnešní porci Božího slova dvě věci, které bych chtěl zdůraznit. Nejprve je to ta zmínka o tom, že Hospodin vedl lid oklikou. Hospodin vedl lid oklikou.
Neměli jste někdy pocit, že i Vás Pán Bůh vedl někdy oklikou? Že život, a ani život víry, není úplně přímočarý? Jistě to máme každý trochu jinak, ale přece asi všichni máme zkušenost s nějakou životní oklikou, anebo ji aspoň známe u druhých. Možná je to životní období, na které nejsem zrovna pyšný, anebo to může být nějaká neuzavřenost, něco, co z prvního pohledu nedává hned jasný smysl.  Jedno španělské přísloví říká, že Bůh píše rovně i křivými čarami. Každý z nás jde cestou originální, nikdo nekopíruje život druhého člověka. Každý známe nejlépe výšiny i propadliny svého životy, chvíle, kdy jsme měli pocit, nyní je to jasné, a chvíle, kdy se v husté mlze člověk zastavuje a raději volí zpátečku.  Proč nesvítí vždy jasné slunce?
Nevíme. Snad to patří ke svobodě každého člověka, svobodě, do níž jsme stvořeni. Náš život se ubírá různorodou krajinou a někdy i křivolakými cestami, a počasí, které přitom máme, neovlivníme. Ale pamatovat si vždy smíme a máme, že Pán Bůh je nejen cílem naší cesty, ale i průvodcem a vůdcem. I když si nevíme rady, i když jsme něco pokazili, i když nás najednou opustila radost, dostavily se chmury, On ať je s námi, to je jediné, na čem záleží. On ať je s námi.

A to On i chce a to nám i zaslibuje, to je ta druhá věc, kterou jsem chtěl říct. Jako se Izraelcům ukazoval ve sloupu oblakovém a ohnivém, ve znamení oblaku a světla, tak On i nám zaslibuje svou přítomnost v Duchu svatém, v tom Duchu, který je jednou přirovnán k větru, jindy k ohni. Jde o to, abychom jeho přítomnost dokázali rozpoznávat, prožívat, těšit se z ní a těžit z ní. K tomu je důležité se umět ztišit, opravdu ztišit před Ním, třeba pár okamžiků během každého dne, zaslechnout jeho slovo, chvíli být úplně v tichu, odpovědět modlitbou. Možná každý den to nezvládneme, ale aspoň jednou za pár dní se to vyplatí, zejména v neděli, která je k tomu určena. Bůh je s námi -obrazně řečeno - ve sloupu oblakovém a ohnivém, tedy doslova ve dne i v noci, a v této skutečnosti se člověku nabízí zásadní pomoc, ochrana a vedení.

Dříve lidé stavěli na památku ochrany před morem nebo před požárem či válkou různé sloupy, např. morové sloupy nebo mariánské sloupy, nebo jako v Karlových Varech uprostřed lázní sloup Nejsvětější Trojice. Jsou to upomínky na to, co lidé rozpoznali jako Boží jednání v životě jejich obce či kraje.  Tyto sloupy by nás měly i dnes upamatovávat na to, že nic není v životě důležitějšího než Boží ochrana, vedení a pomoc. Zkrátka Boží požehnání. Při vstupu do nového roku by i nás měla znamení na dveřích K+M+B upomínat, že Pán Bůh nám chce i tomto čase být nablízku, že On sám je v Ježíši těmi dveřmi, kterými vstupujeme do času, který se před námi otevírá.
Když On je s námi, vše se najednou jeví v novém světle. Bohu za to díky.

Pomodleme se: Pane Ježíši, ty jsi našimi dveřmi do Otcova domu. Ty jsi naším Spasitelem, naší cestou, naším cílem. Ty jsi i Pánem našeho času. Požehnej i ten rok 2021, do něhož jsme vstoupili.
Zastav v něm příliv pandemie, aby si lidé mohli oddechnout a získat nový elán. Dej, ať zůstaneme i v tomto roce v Boží škole, abychom se vnitřně odpoutávali od otrocké mentality, ať už má jakékoli podoby či příčiny. Dávej nám svobodu, radost a důvěru, abychom kráčeli vždy s tebou, ať už půjdeme přímo či oklikami. Žádný čas, který strávíme s tebou, není zbytečný. Dej, ať vše, co konáme, v zaměstnání, v rodině, o samotě, s jinými, je zahrnuto do tvého požehnání. Cele se ti vydáváme. A odevzdáváme tvé péči a ochraně nejen naše nejbližší, ale vůbec všechny lidi a celé stvoření. Společně se ve tvém jménu modlíme: Otče náš, jenž jsi na nebesích, posvěť se jméno tvé.
Přijď království tvé. Buď vůle tvá jako v nebi, tak i na zemi.
Chléb náš vezdejší dej nám dnes. A odpusť nám naše viny,
jako i my odpouštíme našim viníkům. A neuveď nás v pokušení,
ale zbav nás od zlého.
Neboť tvé jest království i moc i sláva
na věky. Amen.

Ať Hospodin ti žehná a chrání tě,
Ať Hospodin rozjasní nad tebou svou tvář a je ti milostiv.
Ať Hospodin obrátí k tobě svou tvář a obdaří tě pokojem. Amen.