Kázání 10.1. 2021 - Martin T. Zikmund

Milí přátelé, bratři a sestry, dnes máme 10. leden L. P. 2021
Poslyšme vstupní biblické slovo pro tuto neděli, první po Zjevení Páně:
V tom se ukázala Boží láska k nám, že Bůh poslal na svět svého jediného Syna, abychom skrze něho měli život.
Milé děti, dnes se zamyslíme nad tím, co to je oběť, anebo spíše: co to je obětavost. Jak se třeba obětavost projevuje? Někdy se mluví o tom, že obětavý je ten, kdo dá nějaké větší peníze do sbírky anebo aby někomu pomohl či podpořil nějakou dobrou věc. To určitě ano, to sedí. Ale zdaleka to není jediná možnost.

Poslyšte příběh:

Pětiletá sestřička malého chlapce měla vzácnou chorobu krve a potřebovala transfuzi.
Krev měla pocházet od příbuzného se stejnou krevní skupinou, a tak byl chlapec logicky ideálním dárcem.
"Tak co, synku," zeptal se ho lékař. "Dáš svoji krev, aby tvoje sestra mohla žít?"
Chlapec vypadal vyděšeně, ale řekl, že ano. Když byla krev odebraná a chlapec ještě ležel na své postýlce, přišel lékař a ptal se ho, jak se cítí. "Pane doktore," zeptal se ho chlapec, "kdy umřu?" Teprve pak se lékaři rozsvítilo a pochopil, že mu chlapec špatně rozuměl. Myslel si, že musí dát své sestře, aby ji zachránil, všechnu svou krev. Myslel si to a přesto to udělal. Měl svou sestru tak rád, že se toho odběru sice hodně bál, ale i tak do něj šel. Ale i když dal své sestřičce jen část své krve, takže mohli žít oba, můžeme jeho postoj označit za obětavý. Aby pomohl své sestře, něčeho se musel zříct. Měl ji tak rád, že to pro ni sám, dobrovolně udělal. Poslyšme úryvek z epištoly Římanům 12, 1-8, který má tuto neděli zaznít:

Vybízím vás, bratří, pro Boží milosrdenství, abyste sami sebe přinášeli jako živou, svatou, Bohu milou oběť; to ať je vaše pravá bohoslužba.  A nepřizpůsobujte se tomuto věku, nýbrž proměňujte se obnovou své mysli, abyste mohli rozpoznat, co je vůle Boží, co je dobré, Bohu milé a dokonalé. Každému z vás říkám na základě milosti, která mi byla dána: Nesmýšlejte výš, než je komu určeno, ale smýšlejte o sobě střízlivě, podle toho, jakou míru víry udělil každému Bůh.  Jako je v jednom těle mnoho údů a nemají všechny stejný úkol, tak i my, ač je nás mnoho, jsme jedno tělo v Kristu a jeden druhému sloužíme jako jednotlivé údy. Máme rozličné dary podle milosti, která byla dána každému z nás: Kdo má dar prorockého slova, ať ho užívá v souhlase s vírou. Kdo má dar služby, ať slouží. Kdo má dar učit, ať učí. Kdo dovede povzbuzovat, nechť povzbuzuje. Kdo rozdává, ať dává upřímně. Kdo stojí v čele, ať je horlivý. Kdo se stará o trpící, ať pomáhá s radostí.

Sestry a bratři,

Na začátku slyšíme „vybízím vás, bratří“. To je víc než jen prosba nebo obyčejná žádost. Je zde patrná naléhavost, celá věc má nejvyšší důležitost. Jaká věc?  Jak pojmeme svůj život, jak jej zaměříme, jak si poskládáme své životní priority. 

Co nám k tomu říká apoštol Pavel, autor listu Římanům – abychom přinášeli živou, svatou, Bohu milou oběť, to má být naše pravá bohoslužba. Rozlišujeme tedy dva druhy bohoslužby, které mají do sebe zapadat, nikoli být v rozporu. Jedna bohoslužba je ta, kterou obvykle navštěvujeme v neděli, tam zpíváme, modlíme se, slyšíme poselství z Bible, přijímáme svátosti, tam upevňujeme bratrské společenství a sounáležitost věřících. To je správné. Ale je tu ještě jedna bohoslužba, která z této nedělní bohoslužby má vycházet, a to, že Bohu odevzdáme také celý náš zbylý týden. Že to, co se Bohu líbí, budeme dělat i ve všední dny.

Měřítkem našeho jednání a usilování nemá být prospěch našeho já na úkor druhých, ale spíše otázka: jak tím, co děláme, prospějeme svému okolí, jak se má obdarování, mé talenty, mé schopnosti a možnosti dají využít jak v církvi, tak i ve společnosti - k obecnému dobru, jak jimi sloužit.  Proto je zde i ta druhá část dnešního čtení: Máme rozličné dary podle milosti, která byla dána každému z nás.  A zde pak apoštol apeluje na každého z nás, abychom sloužili těmi dary, které nám byly z Boží milosti dány. Ať už jsou to věci profesionální, určitá kvalifikace, anebo i obyčejné postoje, ať už praktická pomoc druhému nebo přímluvná modlitba za druhé. Cokoli, co děláme nejen pro sebe.  Je to zcela opačné pojetí než to, které se v naší společnosti uhnízdilo v 90. letech. Poté, co padl komunismus, se velká část společnosti najednou stylizovala do role oběti.  Dělat ze sebe oběť je vychytralé a pohodlné. Znamená to, že já nejsem odpovědný za to, co se stalo, že já jsem naopak oběť, chudáček, ten, kdo na něco doplatil. Ti druzí jsou odpovědní, mně se to netýká.

Podle Bible skutečné odpovědnosti je schopen jedině ten, kdo je ochoten k oběti, kdo je obětavý. Teprve ten, který říká: mně se to týká, i na mém postoji záleží.  Jestliže jeden z hlavních důvodů, proč společnost pustne, je konzumismus, jsme zavaleni věcmi, které dusí náš duchovní život, zbytečnostmi, které nás obírají o náš čas, tak osvobození z této svěrací kazajky nabízí otázka: čím chci sloužit druhým? Co mohu v letech, které jsou mi dány k životu, udělat? Jak pojmout svůj život jako bohoslužbu? Ne kde brát, ale co dávat?

Naším učitelem je i v této věci Ježíš Nazaretský. A zároveň garantem, že nic, co je učiněno z lásky, nepřijde nazmar. I kdyby to byl jen přátelský pozdrav člověku, jehož míjím na chodníku.

Ježíš řekl v Janově evangeliu (15, 12-17) To je mé přikázání, abyste se milovali navzájem, jako jsem já miloval vás. Nikdo nemá větší lásku než ten, kdo položí život za své přátele. Vy jste moji přátelé, činíte-li, co vám přikazuji. Už vás nenazývám služebníky, protože služebník neví, co činí jeho pán. Nazval jsem vás přáteli, neboť jsem vám dal poznat všechno, co jsem slyšel od svého Otce. Ne vy jste vyvolili mne, ale já jsem vyvolil vás a ustanovil jsem vás, abyste šli a nesli ovoce a vaše ovoce aby zůstalo; a Otec vám dá, oč byste ho prosili v mém jménu. To vám přikazuji, abyste jeden druhého milovali.

Podle Ježíše oběť za druhé je vrcholem lásky. To učinil On na kříži za nás za všechny. Ale naším úkolem, úkolem Ježíšových přátel, je, abychom šli a nesli jeho ovoce. Nehlučně, samozřejmě, aniž bychom si na tom zakládali.
To není zpravidla věc jednorázová, spíše je to něco, co nám zabere celý zbytek našeho života. Abychom šli a nesli ovoce a naše ovoce, aby zůstalo. Máme předávat plody Boží lásky, jak jsme jí poznali a jak ji stále zakoušíme, dál, druhým lidem, blízkým i těm vzdálenějším, sympatickým i těm méně sympatickým, těm, které si zvolíme sami, i těm, kteří se třeba na nás s něčím obrátí. A nejen k lidem, ale i ke  zvířatům, k zemi, k našemu okolí, i to je totiž Boží stvoření, vždyť i tato naše obec a kraj je součást Božího světa, který bude jednou transformován v Jeho království.
Krista věrně následuje/ochotně se obětuj,/v ničem sebe nelituje,/Bohu zasvěť život svůj,/jak i on se nelitoval,/když se za nás obětoval;/k jeho šlépějím se znejme/ a k bližním lásku mějme. (z písně bratra Jana Augusty Snažujme se ve všem právě)

Modleme se:

Pane Ježíši, děkujeme za tvou lásku. Odpusť nám, kdykoli se proti ní proviňujeme. Vyznáváme, že máme v sobě sklony k sobectví a k pohodlnosti. Děkujeme, že nás přesto přijímáš, že nás zveš, abychom tě ásledovali, abychom pojali život jako službu, ano jako bohoslužbu. Dej nám sílu svého Ducha, který je schopen v nás vždy znovu rozžehnout plamínek dělné, neokázalé lásky, drobné práce lidskosti a vzájemné blízkosti. Posilni všechny, kdo takto obětavě slouží v nemocnicích a v různých zařízeních, buď s nemocnými, buď s těmi, kdo někoho ztratili. Všechny, kdo odešli z tohoto života, odevzdáváme tvé milosti. Otvírej před námi horizont naděje, ukazuj nám, že tvůj Otec je stále při díle.

Sjednoť nás v modlitbě, kterou jsi nás naučil: Otče náš, jenž jsi na nebesích, posvěť se jméno tvé. Přijď království tvé. Buď vůle tvá jako v nebi, tak i na zemi. Chléb náš vezdejší dej nám dnes. A odpusť nám naše viny, jako i my odpouštíme našim viníkům. A neuveď nás v pokušení, ale zbav nás od zlého, neboť tvé jest království i moc i sláva navěky.  Amen.

Ať ti Hospodin žehná a chrání tě.
Ať Hospodin rozjasní nad tebou svou tvář a je ti milostiv.
Ať Hospodin obrátí k tobě svou tvář a obdaří tě pokojem. Amen.