Kázání 14. 3. 2021 - Martin T. Zikmund

Dnes je čtvrtá neděle postní, 14. března L. P. 2021

Zaradoval jsem se, když mi řekli: Půjdem do Hospodinova domu (Ž 122).

Milé děti, mládeži, i vy dospělí,dnešní neděle, třebaže je postní období, má být ve znamení radosti.
Radosti z blízkosti Boží. Radosti z toho, že Pán Bůh
nás má všechny rád. Radosti z toho, že Pán Ježíš dal
svůj život za nás za všechny, že nás všechny objímá a
zahrnuje mezi své přátele. Jestliže On nedělá mezi námi
rozdílu, nemáme ani my dělat mezi sebou rozdíly, a měli bychom
se snažit chovat k druhým jako k těm, které Pán
přijímá jako nás. Povím vám k tomu příběh. V tomto
příběhu má Bůh podobu prodavače balonků.

Kdysi probíhala v jedné vesnici slavnost. Všichni obyvatelé odložili
práci a každodenní starosti a shromáždili se na návsi, kde
stály atrakce a stánky se vším možným, co si jen lze
představit.

Z těchto lidových veselic měly největší radost děti. Přijel
cirkus s klauny a provazochodci, cvičenými zvířaty a krotiteli,
kteří je dokázali přimět ke skokům a přemetům. Všemožní
prodavači nabízeli dětem pamlsky a hračky, aby utratily peníze,
které dostaly od rodičů a kmotrů.

Byl tu také prodavač balonků všech druhů a barev. Balonky byly
různé, ale každý z nich představoval nějaké známé či
zvláštní zvíře. Velké, malé, neobvyklé – všechny balonky
byly originální a žádný se druhému nepodobal. Přesto se na ně
jen málo lidí přišlo podívat, a ještě méně lidí si nějaký
balonek koupilo.

Prodavač balonků byl však vynikající obchodník. A tak v okamžiku, kdy se
všichni bavili a zvědavě po všem pokukovali, udělal něco
neobvyklého. Uchopil jeden z nejlepších balonků a pustil jej.
Protože byl naplněn lehkým plynem, začal rychle stoupat a
zanedlouho se ocitl nad náměstím. Obloha byla jasná a zářící
ranní slunce osvěcovalo balonek, který stoupal stále výše, hnán
na západ mírným ranním vánkem. První dítě, které jej
spatřilo, na něj ukázalo prstem a vykřiklo:

„Podívej, mami, balonek!“

Okamžitě se přidaly další děti. Mezitím však prodavač vypustil další
balonek jiné barvy a mnohem větší. Lidé nevěnovali pozornost
ničemu jinému než tomu prostému a velkolepému představení, kdy
jeden balonek stoupal za druhým vzhůru k nebi.

Na závěr prodavač vypustil další dva balonky těch nejkrásnějších
barev, které k sobě byly přivázané. Ihned ho obklopila skupina
dětí, které se hlasitě překřikovaly a dožadovaly se na svých
rodičích balonků vznášejících se k nebi. Přestože vypustil
zdarma některé velmi krásné balonky, lidé stáli i o ty
zbývající, a těch bylo mnoho. Prodavač měl totiž skutečně
balonky všech druhů, velikostí a barev. Za chvíli se kolem
procházely houfy dětí s balonky. Jedno z nich napodobilo to, co
vidělo a pustilo balonek na svobodu.

Nedaleko stálo romské dítě, které smutně a se slzami v očích všechno
pozorovalo. Zdálo se, jako by se ho zmocnila hluboká úzkost.
Prodavač, který byl dobrý člověk, si chlapce všiml, zavolal na
něj a nabídl mu balonek. Chlapec zavrtěl hlavou a odmítl balonek
přijmout.

„Daruji ti ho, chlapče,“ řekl muž laskavě a naléhal, aby si balonek
vzal. Ale snědý chlapec s rovnými černými vlasy a smutnýma očima znovu
gestem nabídku odmítl. Muž se chlapce překvapeně zeptal, co jej
rozesmutnilo. A cikánek odpověděl formou otázky:

„Pane, jestliže vypustíte tamten černý balonek, vystoupí stejně vysoko
jako ostatní barevné balonky?“

Prodavač všechno rázem pochopil. Uchopil černý balonek, který si dosud
nikdo nekoupil, odvázal ho a dal jej chlapci. Řekl:

„Vyzkoušej to sám. Vypusť ho a uvidíš, že tvůj balonek vystoupá stejně
jako ostatní.“

Chlapec s úzkostí a zároveň s nadějí vypustil balonek, který dostal.
Jeho radost byla nezměrná, když viděl, že jeho balonek hbitě
stoupá stejně jako ostatní balonky; začal tančit, tleskat a smát
se z čisté radosti a štěstí.

Prodavač se mu podíval do očí, pohladil ho po jeho černých vlasech a
řekl:

„Podívej, chlapče, balonek stoupá vzhůru ne díky barvě nebo tomu, jak
vypadá, ale díky tomu, co má uvnitř.“

„Podívej, chlapče, balonek stoupá vzhůru ne díky barvě nebo tomu, jak
vypadá, ale díky tomu, co má uvnitř.“

O to, co máme uvnitř, ve svých srdcích, se máme starat především,
milé děti. Jestli zde máme lásku, dobrotu, kamarádství, pak náš
balónek stoupá vzhůru bez ohledu na to, jak kdo z nás
vypadá. Pán Bůh přijímá všechny, kdo mají v sobě lásku,
dobrotu a kamarádství.

Jan 12, 20-24

Ježíš jim odpověděl: "Přišla hodina, aby byl oslaven Syn člověka.
Amen, amen, pravím vám, jestliže pšeničné zrno nepadne do země
a nezemře, zůstane samo. Zemře-li však, vydá mnohý užitek.

Sestry a bratři, milí přátelé,

Nejprve slyšíme v dnešním evangeliu o řeckých poutnících, kteří
přišli slavit bohoslužbu a klanět se jedinému Bohu. Jejich cíl
byl Jeruzalém v čase velikonočních svátků. Byli etnicky
pohané, ale inklinovali k víře Izraele. Doslechli se zřejmě
o Ježíši a chtěli se s ním osobně setkat, chtěli jej
spatřit, chtěli být s ním.

Ježíš vstupuje do Jeruzaléma, aby se naplnila jeho pozemská mise, aby
dokonal, co mu bylo uloženo – přišel nejen pro domácí víry -
pro Židy, ale i pro Řeky a celý svět. Jeho smrt a vzkříšení
se stane dokladem nouze i naděje lidské existence jako takové.
Proto tu slyšíme o Řecích. Není to náhoda, že přichází
právě oni. Zastupují zde úchvatnou tradici lidské civilizace,
civilizace, která se vzepjala k mohutným výkonům politickým,
filosofickým i uměleckým, ale pořád jí něco podstatného
scházelo. Jejich Olymp – nebeský protějšek pozemské obce,
řecké polis, nemohl stačit lidem, jejichž rozumová kritičnost,
zvídavost a tíhnutí k pravdě překonávaly jejich vlastní
náboženské mýty a báje. Zeus, Hermés ani ostatní společenstvo
specializovaných bohů na tu či onu oblast života již nemohlo
odpovědět na nejhlubší otázky zneklidněného lidského nitra.

Řekové hledali moudrost a dosáhli v tomto hledačství mnoho dílčích
úspěchů. Od Řeků přejala Evropa, jak už bylo řečeno,
kritičnost a s ní i rozvoj věd. Vedle toho však také
divadlo, drama, poezii, stavebnictví, sochařství, olympijské hry
a v neposlední řadě jazyk. Stojí za připomínku, že celý
Nový zákon byl napsán v řeckém jazyce.

Řekové, kteří chtějí vidět Ježíše, reprezentují tuto stále tolik
podnětnou civilizaci a zároveň svou přítomností v Jeruzalémě
předjímají směr, kterým se vydají první křesťanští
misionáři, především apoštol Pavel se svou družinou. Ten
choval úctu k řecké kulturní tradici, vzpomeňme jen na jeho
řeč na Areopágu v Athénách, přesto napsal: „Židé
žádají zázračná znamení, Řekové vyhledávají moudrost, ale
my kážeme Mesiáše ukřižovaného. Pro Židy je to kámen úrazu,
pro ostatní bláznovství, ale pro povolané, jak pro Židy, tak pro
Řeky, je Kristus Boží moc a Boží moudrost.“

Mesiáš, na jehož kříži byl nápis v hebrejštině, řečtině i
latině, je Králem. On je Spasitelem. Všechny úctyhodné výkony
lidského ducha se mohou zastavit nanejvýš na předposlední
stanici, dál se sami nedostanou. Cíl zůstává uzavřen, není-li
člověk připraven k pokání a k víře v Beránka
ukřižovaného. Jedině Kristus je prostředníkem mezi nebem a
zemí. Poznat Svatého znamená také poznat a vyznat svůj hřích a
odevzdat se Tomu, který o sobě řekl, že je cesta, pravda a život.
On je naším světlem, radostí, moudrostí, dveřmi, pastýřem,
chlebem spásy, vodou života, naší přítomností i budoucností.

Sestry a bratři, toto tušili řečtí poutníci, a proto chtěli Ježíše
vidět. Chtěli se s ním osobně setkat a mluvit, a proto
požádali učedníka Filipa o zprostředkování.

Filippos – to je řecké jméno. Snad jim byl právě proto bližší. Filip
zavolal Ondřeje, Andreas

– to je také řecké jméno, a šli to vyřídit Ježíšovi. Tu
bych chtěl zdůraznit tu zprostředkovatelskou službu Filipovu. On
– protože našel důvěru řeckých poutníků – je přivedl
spolu s Ondřejem k Ježíši.

Pán Ježíš je branou k Otci, ale k této bráně nechodí
lidé vždy sami, bez pomoci druhých, nenajdou k ní sami
cestu, mnozí o ni ani neví. Proto je tak důležitá průvodcovská
a zprostředkovatelská služba učedníků Kristových. Přemýšlejme
každý sám, komu bychom mohli takto posloužit.

Máme sami velký náskok, že jsme již nalezli. Samozřejmě - i když
člověk nalezl, Pán Bůh je tak velký, že člověk ho nikdy
nepřestane hledat. Ale pevnou půdu pod nohama máme. Víme, že
jsme milováni, víme, že nás Kristus přišel smířit s
nebeským Otcem, jsme většinou pokřtěni a začleněni do
konkrétního společenství. K víře zajisté patří další
hledání, ale základní orientaci už máme usnadněnou. Proto
bychom si měli sami sobě položit otázku: co
bych řekl člověku, který se na mne obrátí, abych mu řekl něco
o Ježíši Nazaretském?
Určitě po nás ten člověk nebude chtít nějakou sumu znalostí,
spíše svědectví, jakou roli Ježíš vlastně hraje v našem
životě. Ostatně teprve tehdy, když lidé tzv. nevěřící
nahlížejí, že křesťané skutečně touží po Bibli, po
svátostech, po zpěvu písní, po společenství, po Kristu, v němž
se setkávají s Boží láskou, teprve když vidí toto
energetické proudění, mohou jím být sami strženi.

Ptají-li se druzí, ať už to říkají výslovně anebo náznakem, že
chtějí vidět Ježíše, má nás to samé vést k tomu,
abychom hleděli ještě dychtivěji na Krista. To nás může
osvobodit od sebe sama a svých všelijakých obav, starostí,
komplexů a předsudků.

Církev,
sbory a křesťané chřadnou, pokud se jim tento pohled ztrácí.

Abychom se znovu mohli radovat ve víře, využijme tento čas, abychom
hleděli na Krista.

Je čtvrtá neděle postní, Kristus jde vstříc Velikonocům. Přichází
konec jeho kázání, uzdravování, rozhovorům, jeho pozemského
působení. Pán bude muset zemřít, aby mohl povstat v tvořivé
moci Ducha – stejně jako pšeničné zrno, když padne do země,
musí být hozeno do půdy, aby mohlo vzklíčit, růst a vydat
užitek. Pašije nejsou radostnou cestou, a přece už i na ně
probleskují paprsky Vzkříšení.

Přichází hodina, aby byl oslaven Syn člověka.

Sestry a bratři, právě v dnešní době rozkolísanosti, která byla
též nazvána dobou velikého hledání, máme jedinečnou šanci
pomoci světu kolem sebe i naším nejbližším, dětem, vnoučatům
tím, že si budeme vážit svého křesťanského zakotvení, že je
budeme radostně žít a nacházet v něm nejhlubší zdroje
svého uspokojeni i upokojení. Vždyť Kristus je náš život, síla
i spasení.

Amen

(slova písně EZ 330)

Když zřím ten divuplný kříž, co skonal na něm slávy král, tu vše,
nač hrda světa říš, a vše,

co mé, bych v oběť dal. Bůh
chraň, bych kdy se chlubit měl, leč v smrti Krista Ježíše; já
odmítám vší chlouby pel, z níž pocta jemu nedýše.

Bych
vládl říší ohromnou, to za dar chudý pokládám; za lásku tak
nevýslovnou dám duši, život, vše, co mám.

Pane Ježíši, při pohledu na tebe se zklidňujeme. Ty jsi Spasitel, my ne. My smíme
dělat jen malé věci, to rozhodující jsi vykonal ty sám. Odpusť,
co se nám nepodařilo. Odpusť slabé svědectví naší víry.
Odpusť malou touhu po nápravě. Odpusť tendenci k chlubení
či srovnávání s druhými. Ukaž, kde bychom mohli být svým
blízkým ve zprostředkovatelské úloze Filipů a Ondřejů.
Děkujeme za ty, kteří nás provázeli či provázejí cestou víry.

Uzdrav nemocné tělem i duchem. Posilni ty, kdo pomáhají. Prosíme za
zdravotníky, pečovatele a všechny ostatní, kdo se všelijakým
způsobem snaží ulehčit utrpení nemocných. Zesnulé přijmi do
svého království, zarmoucené potěš a nás všechny veď k tomu,
abychom si o to více hleděli svého poslání na zemi, oč více
jsme konfrontováni s naší pomíjivostí. Jak praví žalmista:

Člověk, jehož dny jsou jako tráva,

rozkvétá jak polní kvítí;

sotva ho ovane vítr, už tu není,

už se neobjeví na svém místě.

Avšak Hospodinovo milosrdenství je od věků na věky

s těmi, kdo se ho bojí.

Požehnej mladé generaci, dětem a mládeži, kteří dosud nemohou do svých
škol, ať se to zase brzy změní. Ať si všichni vážíme věcí, které
jsme brali dosud jako samozřejmosti. A ať naše strachy nejsou
nikdy větší než bázeň před tebou, protože teprve je-li člověk
takto ukotven, smí nosit v srdci radost, kterou mu nikdo a nic
nevezme. Ať už se naše dny natáhnou ještě v dlouhá léta
anebo budou brzy sečteny, vždy se smíme s nadějí dívat
k domovu, který jsi nám, Pane, připravil, a spolu s tebou
volat:

Otče náš, který jsi v nebesích, posvěť se jméno tvé, přijď
království tvé, buď vůle tvá jako v nebi, tak i na zemi,
chléb náš vezdejší, dej nám dnes a odpusť nám naše viny,
jakož i my odpouštíme naším viníkům. Neuvoď nás v pokušení,
ale zbav nás od zlého. Neboť tvé jest království i moc i sláva
na věky. Amen.

A vyprosme si Boží požehnání:

A POKOJ BOŽÍ, KTERÝŽ PŘEVYŠUJE VŠELIKÝ ROZUM, HÁJITI BUDE
SRDCÍ VAŠICH I SMYSLŮ VAŠICH V KRISTU JEŽÍŠI. AMEN.