8. leden, první neděle po Zjevení Páně

Ve jménu Boha Otce, Syna i Ducha svatého.
Sestry a bratři, milé děti, milí přátelé, dnes máme 1. neděli po Zjevení Páně, lidově - po Třech králích, buďte všichni vítáni při službách Božích.  

Introit: Hlahol Hospodinu celá země! Radostně služ Hospodinu! Vstupte před jeho tvář s plesem.

Vstupní modlitba:

Nebeský Otče,
obracíme se k tobě jako k prameni života i jako našemu pastýři. K tomu, který vyvedl izraelský lid z egyptského otroctví, aby ti ve svobodě mohl sloužit a v tobě nalézt radost a naplnění. Jako k tomu, který v Ježíši Kristu přišel za námi všemi, učil nás žít podle tvého zákona lásky a z lásky k nám zemřel – a z mrtvých vstal. Obracíme se k tobě jako k tomu, který o nás nepřestal nikdy pečovat a o nás se zajímat, který nás zná jménem a záleží mu na nás. V tom je náš pokoj, naše hlubina bezpečnosti, naše spočinutí.
O tvé požehnání prosíme.
Uč nás každodenně na tebe očekávat, z tebe se těšit, poznávat tě jak  v tvých velkých skutcích, tak i v mnoha maličkostech, abychom nebyli nevšímaví a nevděční. Vždyť ty jsi vždy větší než naše myšlenky o tobě, tvá láska přesahuje naše pochopení a tvá moc naše představy. Skrze Ježíše tě prosíme, ať Duch svatý vládne mezi námi, ať se jako uzdravující síla projeví i v tolika bolestných zkušenostech našeho života a světa. Vkládáme ti do tvé péče všechny, kdo trpí, i ty, kdo jim pomáhají. Kdo jsou smutní, kdo někoho drahého ztratili. Nyní tě pak prosíme, abychom se soustředili na tvé Slovo, Slovo života, aby jako rosa tvé milosti občerstvila naše duše. Amen.

I. čtení: Lukáš 2, 41-52

II. čtení (základ kázání): ŽALM 8

Když 20. července 1969 svět se zatajeným dechem sledoval, jak první lidé v historii přistáli na měsíci, tak ten úplně první, Neil Armstrong vyslovil dnes již slavnou myšlenku: „je to malý krok pro člověka, velký krok pro lidstvo“. Jeho kolega Edwin Buzz Aldrin, věřící evangelík/presbyterián, který se jako druhý dotkl měsíce citoval – a to je méně známé – právě tento žalm 8.:  Vidím tvá nebesa, dílo tvých prstů, měsíc a hvězdy, jež jsi tam upevnil: 5  Co je člověk, že na něho pamatuješ, syn člověka, že se ho ujímáš?
Už samotná otázka „Co je člověk“ je otázkou typicky lidskou. Jiní tvorové si otázky nad svou existencí nekladou, myšlení o smyslu, účelu, poslání a určení patří do vínku lidem. Souvisí s podstatou lidství, že se ptáme.  
Bible sama je plna otázek. Od knihy Genesis až po evangelia. O 12 letém Ježíši v chrámě čteme, jak sedí mezi učiteli, naslouchá a dává jim otázky...

A zde, uprostřed Bible, v žaltáři, zazní vůbec jedna z nejzásadnějších otázek: „co je člověk?“

Ještě naléhavě tato otázka zapůsobí, když ji vztáhneme na sebe sama: „Kdo jsem já?“ Většinou odpovědi na tuto otázku čekáme od druhých, že totiž oni nás ocení, tato zpětná vazba je pro nás důležitá. Když se cítíme druhými přehlíženi, má to dopad na naší psychiku, na naše sebevědomí, narušuje to naši vnitřní rovnováhu. Platí to ve vztazích mezi mužem a ženou, v rodině, mezigeneračně, v pracovních vztazích, mezi přáteli, také i v církvi. Snad všichni jsou lační toho, aby je někdo bral vážně, aby měli své místo v nějaké pospolitosti. Na otázku „kdo jsem já?“ čekáme odpověď „ty jsi dobrý člověk, máme tě rádi, vážíme si tě, patříš k nám, těšíme se na to, že se zase setkáme….Odpověď na to, kdo jsme,  zkrátka nemůžeme zcela vygenerovat sami ze sebe, potřebujeme, aby nám to někdo řekl, aby nám to někdo dal aspoň nějak najevo.  
To platí pro všechny, věřící i nevěřící bez rozdílu. Věřící však vědí, že ty lidské úsudky jsou jen relativní, určitě nám na nich záleží, ale nikdo nás přece nezná dokonale.  
A přicházejí také chvíle, kdy ti, kteří nám nejvíc věřili, odcházejí. Někteří umírají, někdo se odstěhuje, s jinými se nepohodneme, někdo nás zklame, anebo se vůči někomu sami proviníme a už není možné plně obnovit staré přátelství. Anebo se vrší léta a nemoce a člověk si už připadá nepotřebný, zbytečný, pokud zrovna není obklopen milující rodinou a dobrými přáteli.  

Bible nám ukazuje, že hledat odpověď na otázku, kdo jsem já (ať už můj věk je jakýkoli), nestačí jen v horizontální rovině lidských vztahů, natož pak v útrobách své vlastní chvějící se duše, ale je nutná vertikála. Pohled vzhůru.

Proto náš žalm je formulován jako modlitba. „Co je člověk, že na něho pamatuješ? Syn člověka, že se ho ujímáš“ Představujeme si navíc, že tento pohled vzhůru byl učiněn v noci, neboť se mluví o měsíci a hvězdách.  

Co je člověk? Jakou má hodnotu? Co znamenám já? Odpověď poznáváme teprve tváří v tvář našemu Stvořiteli, neboť teprve Bible prozrazuje, že  všichni byli stvořeni k Božímu obrazu a že v Něm nikdo není zapomenut, ztracen, přehlédnut.  Nedokážu to vyjádřit jinak než četbou básně bratra kazatele Jurča: Dotyk Mistrovy ruky...
Hle, co znamená Mistr! A co znamená jméno Mistra!   

30. dubna 2013 byl publikován detektivní román Volání kukačky. Napsat ho měl údajně nějaký vysloužilý voják Robert Galbraith. I přes celkem dobré recenze se kniha moc neprodávala. Pár set kusů anglicky psaného románu, to bylo tak málo, že knihkupci začali knihu stahovat z regálů. Ale tu najednou vyšlo najevo, že uvedené jméno je jen pseudonym a že skutečnou autorkou je J. K. Rowlingová, autorka Harryho Pottera. Jakmile se tato informace dostala do éteru, prodej raketově vzrostl a kniha se dostala do čela nejprodávanějších knih. Recenze nestačily, ten obrat udělalo jméno….

Náš žalm začíná a končí jednou větou:
Hospodine, Pane náš, jak vznešené je tvoje jméno po vší zemi!

Když se Mojžíš Boha na jeho jméno zeptal, dostalo se mu odpovědi: „Ehje ašer ehje,“ neboli: „Jsem, který jsem.“ Bůh tedy tento svůj osobní údaj o sobě
nesdělil,

Ačkoli tedy Boží jméno neznáme, víme, že je plné slávy a cti po vší zemi. Jsou mu poddána nejen lidská srdce, ale i všechny struktury veškerenstva. Je mu poddáno všechno, co viděl astronaut Aldrin při pohledu do volného
kosmického prostoru. Hospodin není nějaký národní či kmenový
bůžek, nýbrž Pán stvoření.

Jakkoli Hospodin své jméno nesdělil, dal svého syna pojmenovat Ježíš, což znamená zachránce, Spasitel, Mistr z Nazareta, znalec a lékař lidských srdcí. Ten, jehož narození v Betlémě, jsme si před dvěma týdny připomínali.    

Náš Stvořitel vskutku poslal Ježíše, bezbranné dítě, aby svou pokorou, moudrostí, silou své lásky a Boží chvály postavilo val proti všem Božím nepřátelům. Proti tyranii, násilí, zlomyslnosti a zkaženosti.

Ústy nemluvňat a kojenců jsi vybudoval mocný val proti svým protivníkům a zastavil nepřítele planoucího pomstou.
V návaznosti na Vánoce můžeme říct: každé narození dítěte je stavebním kamenem tohoto valu, neboť je oslavou života a posílením života na zemi, které je pod palbou zla, které chce ničit, mařit, jak to vidíme i ve válce na Ukrajině. Nenávist ničí ze své vlastní podstaty, je to její protibožská přirozenost….Avšak děti, které přicházejí na svět, jsou nevinné, čisté, a tak jsou i tichým protestem, bezbranným protestem proti hrubosti a domýšlivosti.

Bůh přišel na svět jako dítě, bezbranný, stejně tak on nepřetváří svět vnějšně, ale přichází ve svém Svatém Duchu do člověka, do jeho srdce, aby nejprve změnil člověka, který pak teprve bude moci měnit své okolí.

Tento náš žalm nás učí úžasu a pokoře. Tyto dvě věci spolu souvisí. Ten, kdo  se v úžasu dokáže zastavit – třeba v přírodě nad majestátností Božího stvoření – ten si uvědomí svou malost, nicotnost, titěrnost. Když se dostaneme do vysokých hor a otevře se nám panoráma kolem, anebo když stojíme na břehu moře a hledíme do dáli...to jsou chvíle, kdy čl. zapomene na malichernosti všedního života a jako by se dotýkal pomyslného měsíce. Tehdy mu dochází ten žalmistův údiv: Co je člověk, že na něho pamatuješ, syn člověka, že ho navštěvuješ?  

K úžasu a pokoře patří rovněž láska. Svým způsobem i zde platí: nyní zůstává úžas, pokora a láska a největší z té trojice je láska.

Před pár lety byl publikován údajný dopis Alberta Einsteina své dceři, to autorství možná není úplně jisté, ale není ani vyloučené. Každopádně ten dopis je velmi zajímavý a já z něj ocituji jen několik vět:

„Když vědci hledali sjednocující teorii vesmíru, zapomněli na nejmocnější, nespatřenou sílu. Láska je světlo, které osvětluje ty, co ho dávají a dostávají. Láska je gravitace, protože způsobuje, že jsou někteří lidé přitahováni k ostatním. Láska je síla, protože násobí to nejlepší, co je v nás a dovoluje lidstvu nevyčerpat se svým slepým sobectvím. Láska odkrývá a odhaluje. Pro lásku žijeme a umíráme. Láska je Bůh a Bůh je Láska.
Tato síla vše vysvětluje a dává životu smysl. Je to proměnná, kterou jsme příliš dlouho ignorovali možná proto, že se lásky bojíme, jelikož je to jediná energie ve vesmíru, kterou člověk nedokáže podřídit své vůli.“

Ano, největší tajemství života a smrti je tajemství lásky. Bůh je láska, jsme stvořeni z lásky, jsme milováni, jsme pozváni do Boží rodiny, smíme se nazývat jako jeho synové a dcery, a když umíráme, neodcházíme do nicoty, ale vstupujeme do skutečnosti nejskutečnější, k Tomu, který stál na počátku všeho života. Každá radost na této zemi je jen předjímkou té radosti, které jdeme vstříc.

Non potest non laetare qui sperat in Dominum!
Nemůže se neradovat, kdo doufá v Hospodina
Amen.

Modlitba po kázání

Pane Ježíši,  děkujeme ti, že v tvém světle se smíme nově dívat na skutečnost kolem sebe. Ve svých přímluvách ti svěřujeme všechny hledající, jakož i ty, kdo uvažují o svém křtu či křtu svých dětí. Prosíme za dospělé i děti, které byly v posledních letech pokřtěny, prosíme tě za naše konfirmandy.
Svěřujeme ti také prezidentské volby v naší zemi a další cestu našeho národa.
Zastaň se těch, kdo hájí pravdu či jen obyčejnou lidskost.
Modlíme se za mír pro Ukrajinu, za padlé a zraněné z této války, jakož i za jejich blízké.
Prosíme za ochranu proti novým variantám covidu a za státy, které dnes znovu čelí vysokému počtu vážně nemocných.

Bože, ty jsi mocný a plný slávy. Sešli nám svého Ducha, abychom v jeho moci poznali tvoji spásu a mohli okoušet tvoji uzdravující moc. Skrze Krista, našeho Pána se k tobě obracíme v modlitbě modliteb:  Otče náš...Amen.

III. Čtení (POSLÁNÍ): Efezským 5, 6-9

Vyprosme si Boží požehnání:
Pán ať je před vámi, aby vám ukazoval správnou cestu.
Pán ať je při vás, aby vás mohl brát do své náruče a chránit vás.
Pán ať je za vámi, aby vás bránil před záludností zlých lidí.
Pán ať je pod vámi, aby vás zachycoval, když padáte.
Pán ať je ve vás, aby vás utěšoval, když je vám smutno.
Pán ať je nad vámi, aby vám žehnal.