Vánoční sborový dopis 2023
“V těch dnech se Maria vydala na cestu a spěchala do hor do města Judova. Vešla do domu
Zachariášova a pozdravila Alžbětu.
Když Alžběta uslyšela Mariin pozdrav, pohnulo se dítě v jejím těle; byla naplněna Duchem svatým a
zvolala velikým hlasem: „Požehnaná jsi nade všechny ženy a požehnaný plod tvého těla. Jak to, že ke
mně přichází matka mého Pána?“ Evangelum podle Lukáše 1, 39-43
Sestry a bratři,
milí členové a přátelé našich sborů,
Advent (příchod) našeho Pána má podle Nového zákona ten efekt, že se lidé sbližují. Maria se
vydala za Alžbětou…
Můžeme se v Adventu a o Vánocích vzájemně zvát k návštěvám, a to nejen mezi příbuznými
podle krve, ale i mezi těmi, s nimiž jsme spjati duchovními či přátelskýnmi pouty. To vše
propojovalo Marii a Alžbětu. Samo o sobě už to je vzácné, že si na sebe uděláme čas.
Narození Ježíše nevede do izolace, ale vede nás k tomu, abychom mysleli na druhé. Proto
píšeme vánoční pohlednice, posíláme vánoční sms, telefonujeme si, vyhrazujeme si čas pro vztahy.
A pak se s rodinou sejdeme u jednoho stolu. A třeba i několikrát za sebou…:-)
Jakmile andělé od nich odešli do nebe, řekli si pastýři: „Pojďme až do Betléma a podívejme se
na to, co se tam stalo, jak nám Pán oznámil.“ Evangelium podle Lukáše 2, 15
V prostředí, které je aspoň zčásti hněteno křesťanskou vírou, k tomu patří ještě jeden pohyb –
směrem k Betlému. Společně s prostými pastýři i vzdělanými mudrci smíme jít za hvězdou,
abychom se poklonili Králi Králů a Pánu Pánů. To je vlastní tajemství Vánoc – betlémské zrození a
lidské sklonění. Pokora, úžas, ztišení. Proto v Adventu a o Vánocích nemůžeme nemyslet na
bohoslužby, které nejsou naším darem Pánu Bohu, ale Jeho darem nám. Neboť Jeho láska a milost
předchází a převyšuje všechno, co my kdy budeme moci udělat pro Něj.
