Vánoční dopis 2024
„Mnohokrát a mnohými způsoby mluvíval Bůh k otcům ústy proroků; v tomto posledním čase k
nám promluvil ve svém Synu, jehož ustanovil dědicem všeho a skrze něhož stvořil i věky.“
(Židům 1,1-2)
Sestry a bratři,
členové a přátelé karlovarského a chodovského sboru,
Karlovarsko je geologicky pozoruhodně pestrá oblast. Ať už Šemnická skála, údolí Ohře,
Vlčí jámy či desítky dalších lokalit. Ostatně docela povrchně - když se člověk vrací z
Prahy a vjede do Karlovarského kraje, napravo Valeč, nalevo Chyše, tak si všimne, jak se
krajina přece trochu proměňuje. Je jako by surovější a vábivější zároveň. Je to jako v té
Nerudově Romanci o Karlu IV:
„Nu vidíš, králi: tak náš lid! Má duši zvláštní – trochu drsná zdá se – však kvete po svém, v
osobité kráse –“
Jako by také platilo: mnohokrát a mnohými způsoby Stvořitel utvářel naši krajinu, jakož i
krajinu duše jejich obyvatel.
Jsme-li blízko přírodě a jejím ročním cyklům, máme zpravidla blíž i k liturgickému roku,
jehož pestrost a krása má stále podmaňující sílu. Zejména v čase, kdy nás deptají boje na
východě i všelijaké naše osobní trápení, potřebujeme toto ukotvení. Jakož i vědomí, že nad
našimi životy i dějinami je vyšší síla než lidská zloba.
Vánoce ovšem představují něco docela jiného než těšínská jablíčka pompézní reklamy či
laciného folkloru. Jde o intervenci Boží do běhu tohoto světa v míře, kterou bychom sami
nevymysleli. Vždyť Stvořitel není neosobní a není nečinný. ON JE LÁSKA. A Vánoce
znamenají průlom této lásky do naší časnosti. Ve svému Synu, v Tom, který je mu
nejmilejší, přišel za námi jako betlémské dítě, aby s námi jako nazaretský mistr navázal
přátelství, aby nám nabídl cestu spásy, aby nám ukázal, že náplň našich životů má spočívat
v putování za Světlem. Poselství a obdarování Vánoc tkví v jedinečné nabídce: právě odtud
vyvěrá naděje a blízkost a jen na nás záleží, jestli z tohoto zdroje budeme čerpat.
Noc tmavá ještě halí / nejeden lidský žal. / Pojď s námi Boha chválit, / kdo stál jsi opodál. /
Ozářen Božím světlem / unikneš temnotě / a nalezneš svůj Betlém / i spásu v životě.
Bůh v temnotách je skrytý, / a přec je prozářil, / když nechtěl odsouditi, / ač svět tak
vzpurný byl. / Syn Boží u tvých dveří / už stojí, klepe zde. / Kdo život svůj mu svěří, / ten na
soud nepřijde.
(Z evangelické písně Noc ke konci se kloní)
