Kázání - Neděle Oculi 23.3.2025
9, Již netrestej mě, Pane
255, 1.,5-9 Jezu Kriste, Synu Boží
524 Mocný kříž tvůj Jezu milý
688 Bůh je náš hrad
679 Pomoz mi, můj Pane
Introit: Své oči stále upírám k Hospodinu, on vyprostí z léčky mé nohy.
Druhé čtení: Genesis 3,1-11
1Nejzchytralejší ze vší polní zvěře, kterou Hospodin Bůh učinil, byl had. Řekl ženě: „Jakže, Bůh vám zakázal jíst ze všech stromů v zahradě?“
2Žena hadovi odvětila: „Plody ze stromů v zahradě jíst smíme.
3Jen o plodech ze stromu, který je uprostřed zahrady, Bůh řekl: ‚Nejezte z něho, ani se ho nedotkněte, abyste nezemřeli.‘“
4Had ženu ujišťoval: „Nikoli, nepropadnete smrti.
5Bůh však ví, že v den, kdy z něho pojíte, otevřou se vám oči a budete jako Bůh znát dobré i zlé.“
6Žena viděla, že je to strom s plody dobrými k jídlu, lákavý pro oči, strom slibující vševědoucnost. Vzala tedy z jeho plodů a jedla, dala také svému muži, který byl s ní, a on též jedl.
7Oběma se otevřely oči: poznali, že jsou nazí. Spletli tedy fíkové listy a přepásali se jimi.
8Tu uslyšeli hlas Hospodina Boha procházejícího se po zahradě za denního vánku. I ukryli se člověk a jeho žena před Hospodinem Bohem uprostřed stromoví v zahradě.
9Hospodin Bůh zavolal na člověka: „Kde jsi?“
10On odpověděl: „Uslyšel jsem v zahradě tvůj hlas a bál jsem se. A protože jsem nahý, ukryl jsem se.“
11Bůh mu řekl: „Kdo ti pověděl, že jsi nahý? Nejedl jsi z toho stromu, z něhož jsem ti zakázal jíst?“
Sestry a bratři,
jak bylo řečeno na začátku, dnes máme neděli Oculi (oči). Podle slova žalmu: Své oči stále upírám k Hospodinu, on vyprostí z léčky mé nohy.
Víte, co to je byl v Tolkienově Pánu prstenů palantír?
Byla to křišťálová koule, vidoucí kámen. Pomocí palantíru bylo lze zahlédnout vzdálené věci. Pokud ovšem jiný palantír vlastnila zlá síla, bylo možné tímto prostřednictvím zdeptat kohokoli, kdo by se do toho chvilku zadíval. Temná moc roste a my se dříve nebo později dostaneme pod její chomout. Proto bylo lepší nenechat nikoho, kdo na to nemá vnitřní sílu, palantír vzít do rukou.
Lépe nehledět na Zlo, ale raději se soustředit na Dobro.
To je pro nás osvobozující zpráva. Hledět na Dobro, na Světlo, na Pravdu. Ale než se na to soustředíme, řekněme si ještě pár slov k tomu, co nás ochromuje.
Denně nás zahlcují informace, které nás uzemňují, až paralyzují. Jako by veškeré úsilí o dobro bylo jen těšínskými jablíčky, poblázněním, vrtochem, který to má dopředu spočítáno. Jako by nebylo rozumné počítat s tím, že dobré činy budou po zásluze odměněny. Jako by konečné vítězství Pravdy a Lásky bylo jen iluzorním pravdoláskařstvím.
Žijeme v turbulentní době, ztrácíme jistotu poklidného vývoje a děláme si starosti o budoucnost. Přesto bychom však měli být opatrní vůči těm, kdo prvoplánově rozsévají strach. Církev Kristova učí naopak důvěře v Boha, který je dobrý a který pro nás všechny a pro celé stvoření chce jen dobré. Zásadní je tedy, jestli ti, kterým nasloucháme a které posloucháme, volají k rozbroji, nedůvěře a destrukci, anebo k trpělivému budování dobra a kultivaci vzájemné důvěry a solidarity. Prosím, dívejte se na předvolební billboardy: kdo chce rozsévat strach a nenávist, a kdo chce něco budovat i při všech potížích, které provázejí naši lidskou existenci od nepaměti.
Připomenu slova evangelického teologa Dietricha Bonhoeffera z doby, kdy mu šlo už o všechno:
„Velká maškaráda zla promíchala všechny etické pojmy. Fakt, že zlo vystupuje jako světlo, dobrodiní, dějinná nutnost, sociální spravedlnost, zásadně mate každého, kdo vyrostl ve světě našich tradičních etických pojmů; pro křesťana, který žije z bible, je právě potvrzení nezměrné zlomyslnosti zla,“ napsal tento ještě mladý evangelík na konci roku 1943 ve své eseji „Po deseti letech“.
V ní bilancuje, co všechno napáchala desetiletá vláda nacionálního socialismu v Německu, a to zejména na duši jeho obyvatel, která se ráda dosud prezentovala jako křesťanská. A ukazuje, jak vůbec nestačí být jen „rozumný“, jak nestačí být jen upjatě zaměřený na etické principy, jak dokonce nestačí se ani pouze řídit svědomím na jedné straně, či jít cestou povinnosti či soukromé počestnosti na straně druhé či třetí.
„Kdo obstojí?“, ptá se autor v posledu. A následně odpovídá: „Pouze ten, komu není posledním měřítkem jeho rozum, jeho princip, jeho svědomí, jeho svoboda nebo jeho ctnost, a kdo to vše je ochoten obětovat, kdo ve víře a jen ve spojení s Bohem je povolán k poslušnému a odpovědnému činu; člověk odpovědný, jehož život nechce být ničím jiným než odpovědí na Boží otázku a zavolání.“ A znovu se tento teolog dotazuje: „Kde jsou takoví odpovědní lidé?“
Bratři a sestry, to je to, oč běží. Kde jsou takoví odpovědní lidé? To jsou ti, kdo sice zůstávají ve styku s realitou, ale nenechají se jí pohltit. Kdo hledí do „dokonalého zákona svobody“ řečeno s epištolou Jakubovou. Kdo se nechávají pohltit Dobrem, nikoli Zlem. Jejichž život programově směřuje ke Světlu, Pravdě, Spravedlnosti a skutečné Svobodě.
Co nám tomu říká přečtený oddíl z Genesis?
Tato neděle klade důraz na to, na co se díváme a čím se necháváme ovlivnit.
Eva se dívala na zakázané ovoce, nechala se oblbnout hadem a svedla Adama.
Dnes nás mnozí usilují oblbnout, třebaže sledují svůj vlastní zájem. A my to nevidíme.
Co máme vidět?
Eva se měla dívat na nespočet dobrodiní, které jí a Adamovi Pán Bůh dal do vínku. Jenže se nechala svést hadem, aby pozorovala jen to jediné, co jí mělo být upřeno.
Dejme si, milí přátelé v Kristu, pozor na to, na co se díváme. To na nás totiž uplatní svůj vliv.
Ubohé filmy, prapodivné reklamy, špatné příklady, manipulativní politická rétorika, to vše není nic neutrálního. To nás ničí. Prosím, selektujme!
Eva to myslela dobře. Chtěla se s Adamem podělit.
Měla za to, že ví, co je dobré a zlé. To je ovšem situace mnohých i ve žhavé současnosti. Dlouhá řada křesťanů je upřímně přesvědčena, že ví, co je dobré, aniž by se doptávala Božího Zákona. Aniž by pátrala po tom, co k tomu říká Hospodin. Aniž by zkoumala prorocké a apoštolské svědectví. Proto je v církvi tolik zmatení, že si jako Eva myslíme, že víme. Že je nám to jasné.
Není sporu o tom, že Bůh je milosrdný vůči nám všem, neboť všichni jsme chybující, hříšní, klesající. A všichni potřebujeme pozvednout. Pokání je vždy ta nejnadějnější věc, kterou máme k dispozici. Neboť v nebi je větší radost nad jedním hříšníkem, který činí pokání, než nad 99 těmi, kteří si myslí, že pokání nepotřebují.
Než však vůbec můžeme přistoupit k pokání, máme nahlédnout/nahlížet do „dokonalého zákona svobody“ (ep. Jakubova). Máme hledět na Krista. Na apoštoly. Na vyznavače a mučedníky. Na učedníky v každé generaci.
Nenechme se „rozhodit“ Zlem. Postup není nijak složitý. Nebuďme denně nalepeni na mobil či počítač, abychom vyssávali každou zprávu, která nám bude připadat zajímavá. Takto bychom se chovat neměli. Nejprve nahlížejme na to, co pro nás Pán připravil (nechť to je třeba biblické heslo JB pro ten který den). Nechme se Kristem uzdravit jako ten slepý z Janova evangelia. Abychom nejprve viděli to, co pro nás On připravil. Abychom věděli, že jsme na dobré vlně. Ze spása postupuje. Že svět není ponechán působení toho Zlého.
Nedívejme se na strom, který nemáme očesávat, ale naopak na těch nespočet jiných stromů, jejichž plody smíme s Božím požehnáním sbírat a nechat se jimi živit.
Není jedno, na co se díváme, co pozorujeme, kam svůj zrak upíráme. Pán Bůh nás vede k tomu, abychom nejprve hleděli na Něj, na Jeho Slovo, na Jeho Zákon, na Jeho vůli, odkud bychom čerpali energii čelit všelijakým útokům a úskokům toho Zlého.
Nakonec vězme, že nejde jen o „naše oči“. Zdaleka ne. Oči Hospodinovy jsou rozhodující. Ony nás všechny vidí, mají o nás starost a chtějí nám pomoci. To jsou ty oči, které představují naději. Oči toho, který svého jediného Syna dal, aby žádný, kdo v Něho věří, nezahynul, ale měl život věčný. Oči našeho nebeského, milujícího Otce.
Modleme se:
Pane Bože, víme, že před Tebou neobstojíme.
Vyznáváme své viny a nedostatky. Ale zároveň z Tvého Slova poznáváme, že i přes to všechno Ti na nás záleží, že jsme pro Tebe důležití, že si z nás chceš tvořit svůj lid, že Tvůj pohled je plný lásky a něhy. Prosíme o sílu tvého Ducha, abychom vydrželi v cestě následování tvého Syna. A také aby se nás tvá vize světa zmocnila a pohltila. Aby nám záleželo na tom, na čem záleží tobě. Abychom vždy znovu vyprošovali pro tento svět tvůj pokoj, šalom. Pane, smiluj se!
Vyslyš naši společnou modlitbu: Otče náš...Amen.
