Kázání 1.1.2012 - Pavel Klimeš
Milé sestry a milí bratři,
scházíme se dnes, kdy je neděle a ještě Nový rok, abychom poděkovali Pánu Bohu za to, že nás dovedl až do tohoto pomyslného rozhraní našich životů, odkud jakoby vidíme jak z rozhledny na obě strany. Na té straně, odkud přicházíme, je jasno, na té druhé dosud zcela zataženo. A právě tam s Boží pomocí a požehnáním chceme vyrazit.
Stojíme na vyvýšeném místě a dobře vidíme zpět. Tam už jsme byli, tudy už jsme prošli. Tu cestu známe. Dopředu, na tu další část cesty, která nás teprve čeká, moc nevidíme. Ten pohled je zahalený do husté mlhy a nemá jasné obrysy.
Tak nějak to cítil izraelský lid, když putoval z egyptského zajetí. Dlouho šel pouští, všelijak se v ní motal a málokdy šel přímo. Vždycky ale nakonec nalezl cestu kupředu, směrem k té zemi, kterou mu Hospodin zaslíbil.
Ta cesta byla vskutku dlouhá a trvala celých čtyřicet let. Izraelci měli svého vůdce, který jim ukazoval cestu. Ne vždycky ho poslouchali. Mojžíš s nimi měl trápení. A když sám byl unaven a vyčerpán, vždy se obracel k Hospodinu, aby jej spolu s jeho lidem vyvedl na pevnou zem. Mojžíš byl vůdcem, kterého lid viděl a mohl na něj i nadávat.
Ale nad ním a jeho lidem byl ještě jiný vůdce, ten, který všechno řídí a směruje k naplnění, totiž Bůh Izraele, Hospodin.
Hospodin sám vedl svůj lid z Egypta, ze země poroby, do země zaslíbené. Činil to prostřednictvím Mojžíše.
Ale Mojžíš podle Božího rozhodnutí nebyl tím, kdo lid do země zaslíbené dovedl. Zemřel ve chvíli, kdy už viděl onu zemi z kopců nad Jordánem, kdy už to měl jen kousek k cíli. Prosil tenkrát Hospodina: „Panovníku Hospodine, ty jsi začal ukazovat svému služebníku svou velikost a svou pevnou ruku. Kéž smím přejít Jordán a spatřit tu dobrou zemi, co je za Jordánem.“ (Dt 3,24-25)
Nebylo mu souzeno naplnit celý úkol. Hospodin se rozlítil a nevyslyšel jej. „Máš dost. O této věci už ke mně nemluv. Vystup na vrchol Pisgy a rozhlédni de na západ, na sever, na jih a na východ; na vlastní oči se podívej. Tento Jordán však nepřejdeš.“ (Dt 3,26-27)
A tak Mojžíš sice viděl zemi, ale nevstoupil do ní.
Lid osiřel. Jeho duchovní vůdce zemřel na hoře Nébo, na vrcholu Pisgy.
Nastává zvláštní chvíle, a čas od času ji všichni zažíváme, když odjede vůdce, na něhož jsme zvyklí. Stal se ikonou našich životů. Věříme mu, má pro nás svoje charisma. Vedl, ale nedovedl. Zemřel.
Nastává střídání stráží, střídání ve službě. Je to složitá otázka kontinuity a diskontinuity moci. Zachovat to nosné a dobré, opustit to, co bylo navíc. A můžeme přijít na to, že důležité je náhle to, co bylo zapomínané a naopak.
Izraelci to měli jasné. Dávno před Mojžíšovým skonem byl ustanoven jeho nástupce, Jozue. Když Mojžíš započal exodus z Egypta, byl Jozue ještě mladý. Patřil až k té další generaci Izraelců.
Mojžíš zemřel, když mu bylo 120 roků. V porovnání s ním tedy jistě byl Jozue mladý, ale zdaleka už nebyl dítětem. Mojžíšovi po léta nejen posluhoval, ale později mu i pomáhal. A Mojžíš se na něj mohl obracet. Jozue byl pověřován různými úkoly. Bojoval s Amálekem (Ex 17,8-16) nebo spravoval stánek úmluvy. Pořád byl ale druhý, pořád byl jakýsi pobočník. A když před Mojžíšovým odchodem k otcům byl povolán do úřadu jako Mojžíšův nástupce, tak to už taky nebyl zrovna nejmladší.
Vždyť měl za sebou celých 40 let putování po poušti, 40 let bojů a zápasů. A v době, kdy už by měl čas pomalu zvolnit životní tempo, jej Mojžíš na Boží pokyn staví to čela Izraelitů (Nu 27,12-23).
V té době stále ještě zůstává pro Izraelce mužem číslo dvě, zástupcem, poučníkem. Jak se vyprofiluje, jak dneska říkáváme, jak svou roli zvládne? Dokáže vést národ?
Možná, že Jozua už pobolívala kolena a možná mu lupalo i v kříži. Ale on se postaví do čela lidu a na Boží pokyn svůj lid vede a získává Hospodinem darovanou zemi pro Izrael. „Přejdi Jordán, řeku všech nadějí…“. Tak jsme zpívávali.
Odkud se bere síla, sestry a bratři, že slabí lidé, často neškolení a nepřipravovaní, naplní dějinný úkol, který se zdá být nad jejich síly? Kde nacházejí energii, aby bojovali, aby oni, kteří třeba vůbec nejsou rozenými vůdcovskými typy, dokázali strhnout svým příkladem jiné? Ti, kteří sami jsou slabí, se stávají pro jiné příkladem.
Co dávalo Jozuovi sílu? Čteme tam Slovo Hospodinovo: „Jako jsem byl s Mojžíšem, budu i s tebou. Nenechám tě klesnout a neopustím tě. Buď rozhodný a udatný, neboť ty rozdělíš tomuto lidu zemi v dědictví, jak jsem se přísežně zavázal jejich otcům, že jim ji dám.“ (Joz 1,5-6)
Budu s tebou…
Bůh tehdy zaslíbil Jozuovi, že s ním bude, tak jako byl s Mojžíšem, že ho bude provázet tak, jako provázel Mojžíše.
To musela být pro Jozua nesmírná posila, sestry a bratři. Bůh byl s Mojžíšem a Bůh je i s Jozuem, Bůh je se všemi těmi, kdo svítí Božím světlem do temného prostoru. Kontinuita síly a milosti, pokračování v dobrém díle Božím. Jozue nastupuje po Mojžíšovi. Jeho jméno znamená „Bůh je spása“. Je to stejné jméno, které jednou ponese ten, jehož si Bůh vyvolí, aby přinesl spásu všemu lidu. Ten, který se narodil v Betlémě.
Bůh provází Jozua a dává mu vykonat dílo, které je od Boha požehnané. Bůh toto dílo požehnal už Mojžíšovi a Mojžíš je hodně připravil. Ale dokonal je Jozue, syn Núnův.
To už tak bývá. Král David vnesl schránu úmluvy do bran jeruzalémských, ale chrám Hospodinu nepostavil. To učinil až Šalomoun, jeho syn.
Boží milost a trvalá přítomnost je všechny provázela. Byla s nimi, dokud oni byli s ním. Bůh ovšem dovede i potrestat lidskou neposlušnost. Mojžíš mohl jen nakouknout přes okraj hor do zaslíbené země a Davidovi se nesplnil sen postavit dům Boží.
Boží milost provází člověka proto, že Bůh si člověka vyvolil a rozhodl se pro něj.
Jozuovi doslova Hospodin říká: „…neměj strach a neděs se, neboť Hospodin, tvůj Bůh, bude s tebou všude, kam půjdeš.“ (Joz 1,9b)
Současně ale Jozua nabádá, aby byl „rozhodný a udatný.“ To se tam objeví hned dvakrát. Nestačí se tedy zřejmě jenom pasivně nebát, z ničeho si nic nedělat a brát život tak trochu lehkomyslně.
Je třeba nasadit i něco ze sebe, pro takový život je třeba nasadit sebe celého.
Buď rozhodný a udatný. Neboj se vstoupit do problémů, neboj se je zdolávat. Vydej ze sebe všechnu svou odvahu pro pravdu a právo, pro naději a hledej cestu. Používej k tomu svůj rozum, ale svůj rozum také něčím nasycuj.
Dvakrát se v tom textu objeví i napomenutí „jednej prozíravě.“
Ale co znamená v jazyku bible jednat prozíravě? Je to snad něco jako: jednej vychytrale, kalkuluj a politizuj? Tak možná bychom uvažovali my.
V našem textu to máme vysvětleno jinak: „Bedlivě plň vše, co je v zákoně, který ti přikázal Mojžíš, můj služebník. Neodchyluj se od něho napravo ani nalevo. Jednej prozíravě všude, kam půjdeš. Kniha tohoto zákona ať se nevzdálí od tvých úst. Rozjímej nad ním ve dne v noci, abys mohl bedlivě plnit vše, co je v něm zapsáno. Potom tě bude na tvé cestě provázet zdar, potom budeš jednat prozíravě.“ (Joz 1,7-8)
Prozíravost tedy není žádná vychytralost či kalkul, ale naopak poctivost v plnění slov Zákona Božího.
Člověk ovšem není nějakým bezduchým vykonavatelem, nějakým robotem, který je naprogramován podle Božího Zákona. Je tam přece řečeno nejen neodchyluj se od něj napravo ani nalevo, neztrať ho ze zřetele, ale je tam řečeno také: rozjímej o něm, přemýšlej, tedy používej ho tvůrčím způsobem, modli se, aby ses neodchyloval a abys Zákon vždy ctil. Nikdy ho neztrať ze zřetele.
Je to tedy vztah dialektický. Ne nadarmo to byli právě židé, kdo přinesli do myšlení dialektiku.
Bůh požaduje na člověku, aby od svého Boha neodstupoval, aby jej nikdy nezapřel, aby s ním stále chodil. Ta cesta, kterou Bůh pro člověka připravuje, je sice, řečeno s Ježíšem, cestou úzkou, ale je současně i cestou dostatečně širokou k tomu, abychom po ní šli a cítili se na ní jako svobodní lidé.
Potom s tebou bude Hospodin, tvůj Bůh všude, kamkoli půjdeš. Pak tě podrží. Pak tě také posílí a dá ti odvahu k tomu, aby ses pral a bojoval za dobrou věc, abys byl rozhodný a udatný.
Rozhodnost a udatnost zde tedy znamená svobodně a tvůrčím způsobem rozvíjet Boží vůli poznanou z Písma svatého v životě. A to nejen kostele, tam se to rozvíjí!, ale právě i mimo kostel, v každodenním životě. Tam jsme jako křesťané dnes v menšině.
Ale to vůbec nevadí. Tak, jako Bůh hovoří k Jozuovi, tak přece hovoří i k nám. Také pro nás má nějaký úkol.
Stojíme na místě vyvýšeném, výhled máme na obě strany. Na jedné je minulost jako vymalovaná, zatímco na druhé straně je mlha a zcela nejasno. A právě tam je zaslíbená země, kam i my putujeme.
Ale nebojme se, sestry a bratři, Bůh je s námi. On nás posílí a povede. Jozuovi tenkrát řekl: „Buď rozhodný a udatný, neměj strach a neděs se, neboť Hospodin, tvůj Bůh, bude s tebou všude, kam půjdeš.“ (Joz 1,9)
Amen
Modlitby:
I.
Bůh jest naše útočiště i síla, v soužení pomoc vždy hotová.
Protož nebudeme se báti, byť se země podvrátila, a zpřevracely se hory doprostřed moře. (Ž 46,2-4)
Hospodine, Pane Bože náš,
radujeme se a jásáme, že tě můžeme oslavovat a velebit. Děkujeme ti za to, že nám dáváš svobodu dětmi Božími slouti.
Vyznáváme ti, že je při nás ještě mnoho nedostatečnosti, že toužíme po tom žít čistě, ale nedaří se nám to. Stále závidíme druhým a považujeme se za lepší než oni, stále ještě se vychloubáme svými úspěchy a zatajujeme svoje neúspěchy. Děkujeme ti, že ty nás znáš tak dokonale. Prosíme tě, odpusť nám naši člověčinu.
Pane Bože, máme ti za co děkovat. Po celý loňský rok jsi chodil ve svém Synu Ježíši s námi a dával nám naději. Obdarovával jsi nás blízkostí svou i blízkostí druhých lidí, takže jsme nebyli sami. Děkujeme za tvou péči.
Chceme v tomto roce žít tvou nadějí, chceme se radovat z tvého Slova i z tvé štědrosti. Vstup svým svatým Duchem do našich srdcí a daruj nám svůj pokoj a svou radost. O to tě prosíme skrze tvého Syna Pána Ježíše Krista.
Amen
II.
Pane Ježíši,
prosíme tě o dar tvé lásky, tvé péče i tvé ochrany. Prosíme tě, dej, abychom na tebe nezapomínali a nedávali přednost okamžité výhodě před věčností, která je jenom u tebe a u tvého Otce.
Prosíme tě, dej, abychom pochopili, co je ta pravá prozíravost před tebou. Nauč nás nemít strach před lidmi a dej nám pochopit, co je ta pravá moudrost. Dej, abychom chodili rádi po tvých cestách a v naději. Počátek vší moudrosti je bázeň Boží, úcta před tebou a tvým Slovem.
Pane Ježíši Kriste, ty sám veď naše kroky a dodávej nám sílu, kde by snad chtěla vítězit naše slabost.
Vracej nás stále na tu úzkou cestu života, která vede ke spáse ve tvém království. Jozue – Ježíš - Bůh je spása.
Prosíme tě, Pane náš, nauč nás modlit se. Nauč nás modlit se nejen za sebe, ale především za své bližní, za tento svět a jeho bídu. Nauč nás chválit tě za dary, které nám přinášíš a které my často bez přemýšlení bereme a za žádné dary je ani nepovažujeme.
Prosíme tě za ty, kteří jsou ve větší nouzi hmotné i duchovní než my. Prosíme o dar modlitby pro ně i pro celý tento svět.
Děkujeme ti za svědky víry v tomto světě, v tomto národě, v tomto městě i v tomto sboru. Prosíme tě, kéž se z tvého Slova rozlévá světlo evangelia a spásy do světa a nehasne v lidském nezájmu. Prosíme tě, kéž se štafeta světla z naší viny nepřeruší a kéž jeho jas posiluje tento svět.
Prosíme tě, Pane, vlévej do našich srdcí naději a radost.
Své prosby vkládáme do modlitby, kterou ty jsi nás naučil: Otče náš…
Amen
LITURGICKÝ POŘÁDEK
Vst.píseň: 134/1 Vy všichni, Pánu sloužící
Vstup: Ž 27,1.7-9.14
Píseň: 157 Chvaltež Boha! Nechť chvála,
Modlitba I:
Čtení: Jan 15,12-17
Píseň: 182 Pán Bůh je síla má
Text: Joz 1,1-9
Modlitba II:
Píseň: 530 Snesli jsme mnohé těžkosti
SLUŽBA STOLU KRISTOVA
Píseň: 636 Z tvé ruky, Pane můj
Ohlášky:
Poslání: Žd 13,1.5-6
Požehnání: Jan 14,27
Píseň: 550 Pomáhal nám Hospodin
- Pro psaní komentářů se přihlašte