Video k tří-letému partnerství sborů Karlovy Vary, Chodov - Thierstein/Höchstädt

Milí bratři, milé sestry, moc Vás pozdravuji v neděli 22. listopadu. Je to poslední neděle církevního roku, něco se uzavírá, aby něco jiného se zase otevřelo. Je příznačné, že liturgický rok vrcholí na podzim,
podzim je i pro nás metaforou zralosti, mluví se i o podzimu života.

Dovolte mi zcela neliturgicky zařadit báseň Rainer Maria Rilkeho (1875-1926) o podzimu, báseň, která je zároveň i plachým vyznáním víry.

PODZIM
Jak z dálky padá listí, padá sem
jak ze zahrad, jež vadnou v rajské dáli;
ty listy jako by vše popíraly.

A ze všech hvězd padá jak ořech zralý
za nocí do samoty těžká zem.

Padáme všichni. I ta ruka má.
A pohleď na druhou: už padá za ní.

A přece s nekonečnou něhou chrání
Kdosi ty pády svýma rukama.
 

Poslyšme dnešní evangelium: Matouš 25, 1-13

Blaze těm, kdo mají čisté srdce, neboť oni uzří Boha.
(Matouš 5, 8)

Zdravím vás, bratři a sestry z karlovarského i chodovského sboru.
Milost Vám a pokoj od Boha Otce našeho a Pána Ježíše Krista
Dnes je neděle 15. listopadu L. P. 2020.

Poslyšme čtení pro tuto neděli, které je vzato z Evangelia podle Lukáše 10, 38-42. 

Když šel Ježíš s učedníky dál, vešel do jedné vesnice. Tam jej přijala do svého domu žena jménem Marta, která měla sestru Marii; ta si sedla k nohám Ježíšovým a poslouchala jeho slovo.
Ale Marta měla plno práce, aby ho obsloužila. Přišla k němu a řekla: „Pane, nezáleží ti na tom, že mne má sestra nechala sloužit samotnou? Řekni jí přece, ať mi pomůže!“
Pán jí odpověděl: „Marto, Marto, děláš si starosti a trápíš se pro mnoho věcí. Jen jednoho je třeba. Marie volila dobře; vybrala si to, oč nepřijde.“