Pozvedám se oči k horám: Odkud mi přijde pomoc? Pomoc má jest od Hospodina, on učinil nebesa i zemi. (Ž 121, 1n)

Milé děti a mládeži, dám vám hádanku z Hobita. Poslouchejte:

Všechno žere, všechno se v něm ztrácí, stromy, květy, zvířata i ptáci; hryže kov i pláty z ocele, tvrdý kámen na prach semele; města rozvalí a krále skolí, vysokánské hory svrhne do údolí.

Co to asi je? Ano, je to čas. Plynutí času. Čas nevidíme, a přece je čas na nás vidět. Když se podíváme na svou fotku před třemi lety a pěti lety, vidíme velký rozdíl. Tehdy jsem chodil do první třídy, nyní do čtvrté, šesté nebo deváté. Někdo už je na střední škole. Čas sám není přímo vidět, ale když se podíváme třeba na vteřinovku na stopkách, tak si všimneme, jak rychle uhání.

My jsme vstoupili před pár dny do nového roku 2021.

Milí bratři a sestry, děti, mládež karlovarského a chodovského sboru, zdravím Vás při letošních Vánocích L. P. 2020.
Děkuji, že Vás mám, že můžeme na sebe vzájemně myslet, když doba není příznivá našemu vzájemného setkání, stisku rukou, společnému zpěvu a sdílení. Jsme na cestě, a zrovna se nacházíme v tunelu. Modleme se, abychom brzy zahlédli světlo na konci tunelu. Však Vánoce k tomu mají co říct, Bohu díky.

Lid, který chodí v temnotách, uvidí velké světlo; nad těmi, kdo sídlí v zemi šeré smrti, zazáří světlo.

Milé děti, slavíme Vánoce. Vánoce jsou radostné. Pán Bůh nám daroval Jezulátko, dítě, Spasitele světa. To byl největší dar, který nám mohl dát. Dar z lásky k nám, protože nás všechny má rád. Proto na Vánoce
přinesli podle pověsti králové i pastýři do Betléma dárky, proto se i jeden druhého učíme obdarovávat, i když jde třeba jen o maličkosti. Důležité je, že nám na druhých záleží.

Milí bratři a sestry,

drazí členové a přátelé karlovarského a chodovského evangelického sboru, buďte pozdraveni v Adventu L. P. 2020!

„Sijón říkával: Hospodin mě opustil, Panovník na mě zapomenul.“
„Cožpak může zapomenout žena na své pacholátko, neslitovat se nad synem vlastního života?
I kdyby některé zapomněly, já na tebe nezapomenu. Hle, vyryl jsem si tě do dlaní.“

Izajáš 49,14-16a