Druhá adventní neděle

Vstupní slovo: Panovník Hospodin přichází s mocí, jeho paže se ujme vlády (Izajáš 40, 10a)

Nejprve slovo pro děti:

Milé děti,

jednou vyprávěl starý indián svému vnukovi o velké bitvě, která probíhá v nitru každého člověka. Řekl mu: „Chlapče, ta bitva v každém z nás je bitvou mezi dvěma vlky.

Jeden je zlý. Je to vztek, žárlivost, závist, smutek, sobectví, namyšlenost, hrubost, nenávist, sebestřednost a falešnost.

Ten druhý je dobrý. Je to láska, radost, pokoj, trpělivost, laskavost, dobrota, naděje, empatie, štědrost, věrnost, soucit, důvěra a víra.“

Vnuk o tom chvíli přemýšlel a potom se zeptal: „A který vlk vyhraje?“

Starý indián odpověděl: „Ten, kterého pravidelně denodenně krmíš...“
(José Carlos Bermejo, Vlídné příběhy)
 

První adventní neděle 29. listopadu 2020
Vstupní slovo:
„K tobě pozvedám svou duši, Hospodine, můj Bože, v tebe důvěřuji, kéž nejsem zahanben, ať nade mnou nejásají moji nepřátelé. Vždyť nikdo z těch, kdo v tebe doufají, nepadne do hanby.“
Žalm 24
    Davidův; žalm. Hospodinova je země se vším, co je na ní, svět i ti, kdo na něm sídlí.
    To on základ na mořích jí kladl, pevně ji usadil nad vodními proudy.
    Kdo vystoupí na Hospodinovu horu? A kdo stanout smí na jeho svatém místě?
    Ten, kdo má čisté ruce a srdce ryzí, ten, kdo nezneužije mou duši, ten, kdo nepřísahá lstivě.
    Ten dojde požehnání od Hospodina, spravedlnosti od Boha, své spásy.
    To je pokolení těch, kdo se na jeho vůli dotazují. Ti, kdo hledají tvou tvář – toť Jákob.

Video k tří-letému partnerství sborů Karlovy Vary, Chodov - Thierstein/Höchstädt

Milí bratři, milé sestry, moc Vás pozdravuji v neděli 22. listopadu. Je to poslední neděle církevního roku, něco se uzavírá, aby něco jiného se zase otevřelo. Je příznačné, že liturgický rok vrcholí na podzim,
podzim je i pro nás metaforou zralosti, mluví se i o podzimu života.

Dovolte mi zcela neliturgicky zařadit báseň Rainer Maria Rilkeho (1875-1926) o podzimu, báseň, která je zároveň i plachým vyznáním víry.

PODZIM
Jak z dálky padá listí, padá sem
jak ze zahrad, jež vadnou v rajské dáli;
ty listy jako by vše popíraly.

A ze všech hvězd padá jak ořech zralý
za nocí do samoty těžká zem.

Padáme všichni. I ta ruka má.
A pohleď na druhou: už padá za ní.

A přece s nekonečnou něhou chrání
Kdosi ty pády svýma rukama.
 

Poslyšme dnešní evangelium: Matouš 25, 1-13