Přeskočit navigaci.

Kázání 6. 12. 2020 (text)

Druhá adventní neděle

Vstupní slovo: Panovník Hospodin přichází s mocí, jeho paže se ujme vlády (Izajáš 40, 10a)

Nejprve slovo pro děti:

Milé děti,

jednou vyprávěl starý indián svému vnukovi o velké bitvě, která probíhá v nitru každého člověka. Řekl mu: „Chlapče, ta bitva v každém z nás je bitvou mezi dvěma vlky.

Jeden je zlý. Je to vztek, žárlivost, závist, smutek, sobectví, namyšlenost, hrubost, nenávist, sebestřednost a falešnost.

Ten druhý je dobrý. Je to láska, radost, pokoj, trpělivost, laskavost, dobrota, naděje, empatie, štědrost, věrnost, soucit, důvěra a víra.“

Vnuk o tom chvíli přemýšlel a potom se zeptal: „A který vlk vyhraje?“

Starý indián odpověděl: „Ten, kterého pravidelně denodenně krmíš...“
(José Carlos Bermejo, Vlídné příběhy)
 
Proto se, děti, učíme modlit, proto si vyprávíme o Ježíši, o Bohu a o dobru, kráse a světle, abychom to dobré v nás vyživovali a ono utvářelo naše životy.
Někdy ale se nám třeba něco nedaří, nebo jsme z něčeho zklamaní, rádi bychom, aby se nám splnilo, co se pořád neděje, jsme jak na trní, takže potřebujeme trpělivost. Trpělivost, to je také kus dobra, které máme v nás krmit. Trpělivost a naději, že se něco správného stane. Jsme v adventu před Vánoci, člověk se na něco těší, a nemůže se dočkat. Potřebuje trpělivost.

Říká Vám něco následující úryvek?  
„Lasse řekl, že z těch hodin na Štědrý den odpoledne, kdy se už jenom čeká a čeká, z těch že právě lidé šedivějí. A my jsme čekali a čekali a já jsem se občas šla podívat do zrcadla, jestli je to pravda, že z toho člověk zešediví," …ano, to píše Astrid Lindgrendová ve vánoční kapitole Dětí z Bullerbynu.

Před Vánoci máme období, které nazýváme ADVENT. Učíme se v něm trpělivě těšit na Vánoce, na narození Jezulátka a ovšem jednou i na to, že On znovu přijde na tuto zemi jako král slávy. V Adventu se těšíme a zároveň se učíme trpělivosti.  
Nyní přečtu biblický oddíl pro dnešní neděli pro celý sbor. Děti si ho ještě poslechnou, a dospělí uslyší po jeho přečtení krátký výklad.  

List Jakubův 5, 7-8
Buďte tedy trpěliví, bratří, až do příchodu Páně. Pohleďte, jak rolník čeká trpělivě na drahocennou úrodu země, dokud se nedočká podzimního i jarního deště.
I vy tedy trpělivě čekejte, posilněte svá srdce, vždyť příchod Páně je blízko.

Představte si, že jedete v autě, někam hrozně spěcháte a před Vámi jede někdo padesátkou, když klidně může jet devadesátkou, a vy ho nemůžete předjet, protože je zde plná čára a ještě hustý provoz v protisměru.
Jak málo stačí k tomu, abychom začali klít, nadávat, troubit a klepat si na čelo.

Zanedlouho ale vjíždíte do obce, kde zaparkujete na stejném parkovišti jako člověk, který jel před Vámi, a Vy zjistíte, že před Vámi jel v autě vozíčkář.
Člověk tělesně postižený, který měl přizpůsobeno auto ke svému handicapu, aby se mohl dopravit, kam potřebuje. To se pak zastydíte a litujete nepěkných slov, které jste na jeho adresu ve výhni emocí vyřkli.

A třeba si vzpomente i na slova z listu Římanům:
„Bůh trpělivosti a povzbuzení ať vám dá, abyste jedni i druzí stejně smýšleli po příkladu Krista Ježíše, a tak svorně jedněmi ústy slavili Boha a Otce našeho Pána Ježíše Krista. Proto přijímejte jeden druhého, tak jako Kristus k slávě Boží přijal vás." (Římanům 15,4-7)
Náš Pán je Pán trpělivosti a povzbuzení, On je trpělivý i s každým z nás, neťuká si na čelo a nenadává, když jsme pomalí, ale dává každému z nás dost času, abychom zvládli, co je před námi.

Trpělivost ztrácíme v dnešním světě možná víc než lidé dříve. Jsme závislí na moderních technologiích, a jakmile se nám sekne počítač, máme nervy na drátkách, ostatně stačí, když chvíli nefunguje internet. To se nám náhle bortí svět a my zapomínáme na dobré vychování.

Milí bratři a sestry, přátelé,
Proto máme druhou neděli v Adventu před sebou oddíl o trpělivosti.
Buďte tedy trpěliví, bratří, až do příchodu Páně. Pohleďte, jak rolník čeká trpělivě na drahocennou úrodu země, dokud se nedočká podzimního i jarního deště. I vy tedy trpělivě čekejte, posilněte svá srdce, vždyť příchod Páně je blízko.

Posilněte svá srdce. Přiživujte ho vším dobrým, co nám Pán Bůh dává. Jeho Slovem, svátostmi, a také krásou umění, krásou přírody a krásou lidské vzájemnosti. Učte se odpouštět jeden druhému a užívejte si chvíle, kdy můžete být spolu.

Prožívejte intenzívně každý nový den, který je Vám dán.

Advent je dobou naděje, ale i dobou čekání. Čekáme na Vánoce, čekáme na Boží průlomy do našeho života a světa. Čekáme, učíme se čekat….

A modlit se přijď království tvé.
Stejně tak trpělivý je i zemědělec, který obdělává zemi, musí orat, vláčet, sít, a přesto není všechno v jeho rukou, počasí neovlivní. Musí udělat to, co udělat lze, pracovat a modlit se. Jeho čekání není nečinné. Proto nám ho Jakub klade za vzor, rolník je velmi pracovitý, přesto při své zkušenosti ví, že není všechno v jeho rukou, že musí čekat. Musí mít trpělivost.

Ke své hanbě musím říct, že ani několika měsíční pobyt v Indii mne nenaučil dostatečné trpělivosti, třebaže Indové mají obecně bezpochyby větší trpělivost než my Evropané. Tehdy – před 30 roky – to bylo tak, že když si chtěl jet vlakem do nějakého vzdálenějšího místa,  musel jsi jít na nádraží o měsíc dřív a vystát dlouhou frontu na lístky. A stejně tyto dálkové vlaky bývaly přeplněné. Anebo si viděl, jak ženy trpělivě čekají frontu u studny s nádobami na voda, až na ně přijde řada. Bydlel jsem na koleji, kde tekla voda 2x za den půlhodiny, to byl tehdy luxus. Dnes bych si tak malou frekvenci nedokázal představit, od té doby aspoň vím, že voda je nejcennější surovina, kterou nelze s ničím jiným srovnávat. Bez vody není života. Mnozí obyvatelé planety musí na déšť čekat i několik měsíců.   

Trpělivost má své místo i v životě víry. Apoštol Pavel v listu Galatským 5,22 ji řadí mezi ovoce Ducha svatého: "Ovoce Božího Ducha však je láska, radost, pokoj, trpělivost, laskavost, dobrota, věrnost, tichost a sebeovládání." (ČEP)

Všimli jste si, že to je podobný výčet jako u toho starého Indiána v příběhu pro děti? Ano, je to tak, v každém člověku sváří více duchů, více duchovních vlivů, my křesťané víme, že máme uprostraňovat Duchu svatému. Duch Kristův je nejsilnější, to nám budiž útěchou. Nesmíme se však vůči němu uzavírat, ale naopak ho v modlitbě a otevřenosti duše zvát do našeho nitra.  

Trpělivost je umění žít s tím, co je nehotové. Nyní jsme na zemi, a Pánu Bohu můžeme nabídnout jen zlomky našeho úsilí. Ale i ty zlomky mají cenu. On sám je jednou poskládá dohromady, On dokoná za nás.
Právě vědomí nehotovostí je realistickým ohodnocením našich možností. Advent nás sice učí zbavovat se iluzí o sobě samých, ale zároveň nás povzbuzuje, abychom nepodceňovali ty zlomky, o které se pokoušíme.
Jan Amos Komenský svůj velký všenápravný projekt nikdy nedokončil. Bylo to nad síly jednotlivce, ale je to i nad síly celého týmu. Přesto má smysl se o to znovu pokoušet. I ty zlomky mají svou cenu. A když se nám něco nepovede, nemáme to vzdávat, ale máme začít znovu.

Trpělivost je umění žít s tím, co je nehotové….Trpělivost ví, že člověk nemá najednou chtít přespříliš, že jsme zváni k drobné práci na Boží vinici v tomto světě. A při svém úsilí se nemáme nikdy přestat modlit: Přijď království tvé.  

Pomodleme se:
Chválíme tě, dobrotivý Otče, za to, že ani dnes nepřestáváš vstupovat do našich životů a konat v nich své dílo. Děkujeme ti za všechny okamžiky, kdy jsi přišel, aby ses s námi setkal v naší vlastní slabosti. Děkujeme ti za chvíle, kdy jsi náš pád proměnil v nové povstání, když jsi to, co se zdálo být koncem, proměnil v úplně nový začátek. Díky za radost z toho, že ti pro svůj křest a víru smíme patřit. Uč nás trpělivosti ve víře a v naději, dotýkej
se nás i nadále svou mocnou láskou, dávej nám i dál zakoušet svou blízkost, abychom nalezli odvahu s Kristem žít svůj denní život víry a vstupovat i do těch oblastí a bolestných ran, které teprve potřebují zacelit, vyléčit, zahojit.
Dej, ať lidé – i když na to třeba ani nečekají – se ve svých životech stále znovu smí setkávat nejen s láskou, ohleduplností a solidaritou druhých lidí, ale i s tvými průlomy do naší časnosti, s tvými pozdravy a doteky.  
V Kristu, v němž se toto vše snoubí, s důvěrou voláme:

Otče náš, jenž jsi na nebesích,
posvěť se jméno tvé.
Přijď království tvé.

Buď vůle tvá jako v nebi, tak i na zemi.
Chléb náš vezdejší dej nám dnes.

A odpusť nám naše viny,
jako i my odpouštíme našim viníkům.
A neuveď nás v pokušení,
ale zbav nás od zlého.
Neboť tvé jest království i moc i sláva
na věky. Amen.

Oznámení:
Sestry a bratři, příští neděli, 3. adventní neděli 13. prosince se už budou konat bohoslužby na obou našich místech, jak v Karlových Varech v 9. 15, tak v Chodově v kostele ve 14.30. Bohoslužby se mohou konat v počtu do 30 osob (zaplnit lze cca 30 % procent kapacity sálu) a bude třeba mít na sobě po celou dobu roušku, atd. Omezena je i možnost zpěvu.
Víme, že mnozí si i tak netroufnete přijít, vždyť situace kolem koronaviru je pořád dramatická, proto budu i nadále posílat texty mailem (nahrávky budeme nejspíš pořizovat při shromáždění v KV).  
Příští týden bude k dispozici VÁNOČNÍ DOPIS, kde budou další oznámení pro sklonek Adventu a Vánoce. Budeme ho rozesílat i v elektronické podobě.
 
Vyprosme si Boží požehnání:

Hospodin je tvůj ochránce, Hospodin je ti stínem po pravici.  Ve dne tě nezasáhne slunce ani za noci měsíc. Hospodin tě chrání ode všeho zlého, on chrání tvůj život.  Hospodin bude chránit tvé vycházení a vcházení nyní i navěky.
(Žalm 121, 5-8)