Nejen pro konfirmandy. V sobotu 30.5. 2026. Sraz v podhradí u Aše.

Drazí bratři a sestry, svůj pozdrav k letošním svatodušním svátkům mi dovolte vyjádřit
úryvkem ze známé písně:

Přijď, dešti nebeský,
vláhou obživ zemi,
v darech sestup k nám!
Nechť tvůj Duch naplní
vše, co slíbil věrným
Ježíš, živý Pán:
Že duši vyprahlou
a spálenou zem
chce rosou pokropit,
svou vláhou napojit
všechny žíznivé.

Pokropit živou vodou, to potřebujeme všichni, nejen příroda kolem nás, ale i v hlubším
smyslu církev, Boží lid. Vodou, která by přinesla novou radost z víry, nové odhodlání Pána
následovat, nové plody křesťanské služby. Nechť i letošní svatodušní svátky nás nejen
utvrdí v tom, co věříme, ale i podnítí k tvůrčí cestě následování!

Třetí osoba Boží Trojice, Duch svatý, bývá někdy upozaďována. Přitom však tento Duch
byl u všeho, co přinášelo život. Už na počátku, na samém prahu stvoření, se vznášel nad

Ke stažení: 

svatodusni_dopis_seniorat_2026_.pdf

Archanděl v tu chvíli vzal Adama a Evu za ruce, spěšně je vedl z prudkého srázu k východní bráně na rovnou pláň a tam je opustil. Ohlédli se a spatřili východní stranu ráje, až donedávna jejich šťastný domov, nad nímž teď planul Boží meč a jehož bránu přísně střežily hrozivé tváře a planoucí zbraně. Poplakali si, slzy setřeli, celý svět zval je, aby s pomocí Boží v něm našli místo spočinutí. Pomalým krokem, ruku v ruce, vyšli přes Eden na svou osamělou pouť. 

Tak končí Ztracený ráj Johna Miltona (1674), který nedávno vyšel v překladu Martina Hilského, drama o dvanácti dějstvích, vrcholný křesťanský epos  z pera anglického puritána, který obsahově vyústí v odchod prvních lidí z rajské zahrady.